:-(
A zase je to tady! Příběh tak smutný, že k tomu není co dodat. Vždycky když si tady přečtu něco takového, znova se vrátím jakoby "na začátek". Uvědomit si, co je skutečně důležité. A najednou mi přijdou ty naše rozhovory o plínách a kašičkách takové malicherné...
Já vím, že je potřeba řešit i ty drobné starosti, a možná díky právě za ně...Ale když čtu o skutečném problému, a žádné možné pomoci, všechno tak najednou zvážní a není možno se nějakou dobu bezstarostně smát, když vím, že je někde velká bolest. :o(
Odpovědět