Hodně sil!!!!
Elsi, v době, kdy jsem hodně chodila na "Náhradku" jsi byla první úspěšná žadatelka. Pamatuji si tvou radost z Tomíky, pamatuji si, jak jsi popisovala, jak jste ho přivezli domů... pamatuji so i to, kdy se oběvily zdravotní problémy tvého muže. Moc mne mrzí, že se tvůj životní příběh takhle zašmodrchal... Přeji mnoho síly na výchovu Tomíka, na zvládnutí bolesti, na trápení i na radosti....
A já si pro sebe zase musela s pokorou uvědomit, jak malé jsou moje problémy: pubertální výlevy velké dcery, to, že jsem přišla o práci nebo to, že jsem včera jela z dovolené přímo na pohotovost a domů dorazila se sádrou na noze... a sama pro sebe si říkala JAKOU MÁM HROZNOU SMŮLU. Teprve když se člověk setká s takovým silným příběhem, pochopí, jaké maličkosti jsou všechny tyhle PROBLÉMY.
Tak Elso - ještě jednou: MNOHO SIL DO DALŠÍHO - SNAD ZASE JEDNOU ŠŤASTNÉHO -
ŽIVOTA.
Simča
Odpovědět