Pro Elsu

Mila Elso, je strašně těžké se dostat a překonat takovou situaci, ztratit tak důležitého a milovaného člověka... stále máte aspon vašeho malého chlapečka a proto nezbývá než bojovat se všemi smutky a depresemi a věřit že zítra bude líp.
Nechci psát, že jsem v podobné situaci, ale před pár lety mi našly taky nádor, vzadu za očima. Je alespon nezhoubný a hormonálního charakteru (což znamená že jakékoliv větší hormonální výkyvy nádor zvětšují nebo zmenšují), ale i tak tam je. Na začátku mi dávali tři roky, ale naštěstí se za tu dobu hnulo medicína, alespon v tomto oboru neuvěřitelně vpřed... Sice si někdy připadám jako pokusný králík, protože na mě zkouší nové léky, ale nyní už prognoza je uspokojivá a neohraničená, takže se možná dožiju i 90let :o) Beru sice řadu prášků, musím být vůči sobě zodpovědnější a hlídanější, ale i tak to stojí za to. Dokonce jsem doktory i ukecala a vše vysadila a pokusila se otěhotnět a zdařilo se, naštěstí i celkem brzo. Všichni měli velký strach, co hormony vyvedou, ale musím říct že v těhotenství mi bylo nejlíp :o) Hlava mě skoro nebolela (mám někdy velké bolesti, jak to tlačí), i jinak jsem se cítila dobře a na svět přivedla další důvod proč se vším bojovat, krásného, zdravého a neuvěřitelně pohodového chlapečka. Zhoršují se mi oči, naskakují dioptrie, občas sním plato prášků na bolesti, ale když ho pak vidím běhat po zahradě, jsem štastná... a doufám že se ve štěstí dočkám i dalšího drobečka.
Většinou o tom moc nemluvím, ale s přítelem ne, moji rodiče o tom ani neví. Chci všechny ušetřit zbytečných starostí, a ted když to snad je vše na lepší cestě, ani není důvod.

A tak chci jen popřát, aby ten váš život, i když už je o jednu část ochuzený, byl krásný a plný těch ne krásnější zážitků, a to nejen s malým...