Re: No to snad ne...

hm já také vždy vše nezvládám podle svých představ a kolikrát se zachovám neideálně...ale s názorem autorky také souhlasím a jen proto že semi tak vždy nedaří (i ona jistě zažila pár chvilek ne zrovna podle toho jak popisuje,jako všechny)ji !neděkuji" tak jako Ty. Myslím že i ona si je vědoma že psala o tom ideálním stavu. Někdy si člověkmusí hodně zažít aby se k ěmu propracoval resp. ho vzal za svůj..... Já si také myslím že to tak jak popisuje jde zvládnout,ale musíme se trochu snažit, a hlavně nad svým chováním přemýšlet. jistě chápu tvou situaci,kdy jsi na dítko sama. já mám momentálně manžela doma bez práce. zprvu jsem si říkala jak to bude super budeme si to užívat s dvěma dětma... a ono je doma spíš dusno a zjišťuji,že sama to zvládám ve větší pohodě,jistě večer příjde z brigády domů....to pak nastupuje jako táta na hraní a zábavu )to Ty bohužel nemáš...) a pomůže se vším jak to mám já naorganizované. Když se mohl do té organizace zapojit více resp.Jsem to nechala na něm ,to byla krizovka. Bohužel vyvstaly i rozpory co se týče výchovy ,do které také více zasahoval a zjistili jsme že na spoustu věcí máme jiný názor. Trochu pozdě, ale snažíme se o tom alespoň bavit. Já se právě snažím trochu ovládat a koukat na výchovu autorčinýma očima, on někdy dává příkazy jen ze své pozice moci, ale asi si to plně neuvědomuje .Jsou to takové ty naučené reakce od našich rodičů a je těžké se s nima poprat. I já mám problémy ale skouším to i když vím že nejsem vždy úspěšná. Ale mylsím,že se to vyplatí. Už jen na tom,jak se dcerka teď chová ke svému 3 měs. bráškovi. Neagresivně,tak jak se snažím chovat já k ní.S úctou.Já věřím,že to i s manželem brzy vyřešíme,abychom byli za jedno a děti neměli v hlavě zmatek.Bude to fuška ale jdeme do toho. a všem přeji hodně síly jestli jste se rozhodli jako my,protože to není opravdu lehké. zdravím M