Re: No to snad ne...

holky ted jsem teda dočetla reakce a trochu nechápu o co djde. Já tedy prvních 7,5m(johnace je 8,5) strávila buzením se po 10 minutách, přes den neustálým nošením protože johanka měla ukrutnou koliku a dle dr.je hyperaktivní.do tioho další dvě malé děti,dojíždění každý den do školky MHD,manžel v práci třeba do 21 hodin od rána,stěhování a pomoc nulová. Takže trochu vím,že někdy to není taková sranda a všechno nejde tak lehce jak by si člověk přál. Někdy jsme tak strašně unavené že bychom až brečely že? ale stejně si myslím,že čtení je napsáno hezky a jde se k tomu dopracovat.Já jsem byla ukrutný cholerik.Ukrutný.vytáčelo mě pořád všechno.Ale musim říct,že od dob mé první mateřské jsem se strašně změnila.Ne že by mě rajtajblíci někdy nevytočili do ruda:-)) ale myslim si,že to je přesně jak píše autorka.Když se pak zamyslím,přijdu na to,že jsou jen mé zrcadlo.že ano mě je totiž zrovna dneska tak zle a ta nálada je taky parádní a oni na to jen reagujou.
Já myslím,že děti jsou úžasní učitelé a když je tak budeme brát půjde nám to opravdu mnohem líp.
A něco takového myslím chtěla autorka říct. Určitě nechtěla napsat jaká je to sranda a kdo to tak nemá je neschopná matka.tak to přece není:-)