Re: prvorodicka

pokud si tento článek přečte bezd.žena,tak si řekne to je super ,to bych mohla mít hned trojčata,zatím co žena s více dětmi se nasupí.Samozřejmě,že na psychice ženy-matky velmi záleží a mám to opravdu z vlastní zkušenosti,ale záleží i na dítěti.Zatím mám jen jednu dceru a teprve před časem jsem dospěla k tomu,že bych chtěla druhé dítě.Dceru jsem bohužel nekojila a po příchodu z porodnice,kde jí dávali mléko od jiných maminek,jsme začali s mlékem umělým.Bohužel ho dcera špatně snášela a trpěla 5měsíců silnýma kolikama,museli jsme jí jezdit pro kapky do nemocnice,nikdy jsem nezažila takový pocit bezmoci,jako když se snažíte udělat něco aby už dítě nemělo takové křeče a aby už tak neplakalo.A psychika a všechna předsevzetí jsou v háji.Dcera se budila 5-10krát za noc a to do 1roku,mezi 1-2 rokem se budila 2-5krát,střídavě pila mléko ,čaj,hladili jsme ji nosili,povídali a tiše vysvětlovali,že by už měla spinkat,nic nepomáhalo.Teď má dcera 2,5 roku budí se 3-4krát do týdne,pokud je vše v pořádku,někdy pláče někdy chce jen čaj,ale většinou skončí v posteli s námi.Takže na druhé dítě si ještě počkám,abych si vychutnala tu pohodu vyspat se celou noc,celý týden či měsíc.Každé dítě i rodiče jsou jiní,a přílišná idealizace není moc dobrá,protože potom může mít maminka pocit,že selhává,zase a opět vlastní zkušenost.A žádná idealizace není,když řeknu,že jsem opravdu nejspokojenější a nejšťastnější a je nejlepší a nekrásnější,když mě dcera chytí ručkama kolem krku dává mi pusinky a říká,že mě asi miluje,a nebo,když se naučila jezdit na trojkolce zvedla ručky a vykřikla,že to dokázala.Takže všem přeji pevné nervy a výdrž,i když to jde někdy těžko,a spoustu krásných chvil se svými dětmi.