9.10.2006 13:48:36 -Rachel-
Souhlas s oběma tábory
Mě se článek líbil, protože to na moje dítě sedí. Všechno šlo samo a lehce, jako z růžové knihovny - všichni tvrdí a já s nimi souhlasím - že vlastně nevím co to je, mít dítě, protože je fakt moc hodné, za což nijak nemůžu, prostě to tak bylo shůry dáno. Moje MD je procházka růžovou zahradou. Dostatek odpočinku, spousta zábavy a vzdělávání. Znovu opakuji, že jsem se o to nijak nezasloužila.
Další věc, ve které se musím autorky zastat je, že při pohledu zpátky na nějakou etapu života vidíme většinou ty hezké věci, nějak podvědomě se to zlé snažíme vytěsnit z paměti (opět generalizuji vlastní zkušenost).
Dokonce jsem myslím správně pochopila i ten odstavec o rozhodnutí maminky už dál nekojit. Byl myšlen tak, že máma nejlépe pozná, kdy je kojení jen citovka a kdy je dítě na mlíku fyzicky závislé (tím myslím, že by bez něj mělo hlad). Na základě vnitřního přesvědčení, že „dost bolo žužlání naprázdno“ pak může děcko odstavit nebo se o to začít pokoušet. Určitě autorka naivně nemyslela, že když se maminka vnitřně přesvědčí s kojením přestat, dítě telepaticky vše pochopí a hned další noc v celku prospí a nebude chtít nakojit.
Na druhou stranu chápu ty matky, které ta idylka pobouřila, protože znám programy jiných domácností, které obývají děti velmi neposlušné (což v žádném případě není chyba rodičů) a kde bych při krmení brzy třískla lžičkou a řekla něco ve smyslu "když ti to nechutná tak to nežer, potvoro nevděčná" namísto "tak raději rozbalíme čokoládku, miláčku" ale autorka třísknutí lžičkou nikomu nevyčítá, jen naznačuje, že jim se to dařilo řešit jinak.
Asi taky měla dost pohodové mimino a svým extrémně kladným článkem chtěla povzbudit ty, které se mateřské bojí, tak jako jsem se jí bála já, když jsem byla těhotná a viděla jsem hormony omámené matky na MD, kterak mluví o kakání, prdíčkách a šišlají na všechny kolem sebe.
Odpovědět