nostalgická vzpomínka

Ahoj,

myslím si, že autorka článku nostalgicky vzpomíná na uplynulé tři roky a je trošku smutná, že končí jedinečné období jejího života, které se ve své jedinečnosti už nikdy nebude opakovat. A jak už tady někdo napsal, to špatné zapomenete, to krásné zůstává. Je fajn, že roky na MD vnímá tak, jak to popsala.

A k těm dětem. Každé je úplně jiné, i když jsou z jednoho hnízda. Na každé z nich platí něco jiného. Syn byl klidný přemýšlivý, než něco udělal, zeptal se, jestli může, jestli to není nebezpečné, jestli to nepálí, neklouže, nekouše atak. Nikdy nic nerozbil, pořád seděl v knížkách, mluvil velice brzy a dobře. Do tří let se na něj nemusel zvýšit hlas, plácnout po zadečku. Dcera je pravý opak - do všeho jde po hlavě, je samá modřina, u knížek nevydrží a o mluvení nemůže být řeč..

Děti se rodí jako osobnosti a je třeba je respektovat a výchovou je moc nepokazit.