Každému, co jeho jest,

ale zarazila mne jedna věc - to "užívání" si s dítětem na MD. Syn začal být partner AŽ ve třech letech, kdy MD končí, resp. ve dvou letech už to tak nějak šlo, ale do té doby? Sice jsem na MD nebyla, nicméně mám možnost pracovat doma a tak jsem snad i sledovala, jak se syn vyvíjí. :o) Já si dneska taky užívám, když spolu blbneme, soukáme se do jednoho trika a hrajeme si na dvouhlavýho draka, jak žere tatínka, ale není mi jasný, co se dá užívat s miminem. Takhle malé dítě není naprosto schopné odpovídat na podněty nějakým smysluplným způsobem kromě toho, že se směje, když se mu něco líbí a brečí, když se mu naopak něco nelíbí. Co se na tom dá proboha užívat? Nebo jsem nějak defektní, když se nad tím nedokážu rozplývat, v životě jsem na dítě nešišlala ani nepoužívala "dětskou mluvu" a rozhodně neměla potřebu někde veřejně řešit, jak kadí nebo jestli chodí na nočník?