Vidím to jinak

Asi jsem divná, ale s dvojčata jsem byla ráda, když jsem v jejich 20 měsících dostala nabídku na práci a na 5h denně mohla nastoupit. Byla to neskutečná úleva a najednou jsem měla pocit, že mluvím i s někým jiným než s dalšíma maminama na písku, v mateř. centru apod. a nekvákám jen o plínkách, jídle, nočníku apod. Takže dopoledne jsem byla v práci a celé odpoledne už s dětma a hned jsem byla klidnější a trpělivější než když jsem s nima byla pořád.S dvojčatama mi totiž mateřská přišla něco jako očistec - a to nemluvím o prvním roku - to by pro mě pohoda a nejhezčí období (měla jsem štěstí- kojila jsem je 15 měsíců, mlíka bylo habaděj, v noci mi spali 9h v kuse, nijak zvlášť neřvali). Teď mají 2,5 roku jsou uječení, perou se, vztekají a jsem fakt ráda, že můžu být v práci a odpočinout si od nich. Mám je ráda, blbneme spolu, ale být s nima pořád a celý dny bych asi fakt psychicky nezvládala. Jsou to zkrátka raubíři a mám pocit, že jen díky tomu, že chodím do práce a odpočinu si je fakt občas neroztrhnu.
Takže vše co mají hodné děti přeju skvělou pohodovou mateřskou a těm druhým aspoň to, že když nemají práci, aby měli aspoň prima babičky co pohlídají.