Re: Vidím to jinak

Tak to věřím. Já jsem zase tvrdila, že bych snad raději dvojčata, než děti 15 měsíců od sebe. Druhé těhotenství rizikové, bydlení v druhém patře, už to bylo super. Šestinedělí bylo očistcem. Procházky s kočárkem a s 12kg cvrčkem v krosně na zádech jsem brala jako relaxaci. Dneska se musím smát, když si vzpomenu, jak nám malej vylil vaničku. Naštěstí bez malý. Ale vanička už byla připravená na stole v obýváku. A to jsme u toho byli manžel i já. A pak, stále ještě v šestinedělí, manžel dostal chřipku a jel marodit k rodičům, aby nás nenakazil. To mi fakt cvakalo. Pak jsem si říkala, že mám už to nejhorší za sebou. Ale to ne. Malej období vzdoru, do toho malá začala běhat a stále něco. Teď jsem už smířená s tím, že první noc v kuse prospím někdy v roce 2008 a klid bude až se děti osamostatní. Už se moc těším na pubertu.
Ale má to i svá pozitiva. Když se zrovna nervou, dokonce se i spolu zabaví. I když nejvíce před spaním v ložnici, nebo nějakou život ohrožující, či předměty demolující hrou.
Babičky hlídací nemáme, ale manžel denně přijíždí domů po 15h domů. A já pak chodím denně běhat, což je zlatá hodinka klidu. Jen já, pes a les. Když jsem teď měla zhmožděný kotník, myslela jsem, že se z nich zblázním. Tak jeli aspoň beze mne na výlet.
Mateřskou si užívám, ale vím, že chvíle klidu je zapotřebí. Článek se mi líbil, i když je fakt, že u nás to taková idylka není.