holky a kluci

Já myslím, že rozdíli v chování máme už od narození. Akorát se u někoho projeví více a u někoho méně. Moje o dva roky starší sestra, byla od malička pečlivá, hodná, pořádná, neprala se, nelezla po stromech...já byla pravý opak. Radši než s panenkama jsem si hrála s autíčkama, pistolkama a nářadím u táty v dílně. Zrovna tak jsem nesnášela nošení šatiček a sukní, ségra se načančala a vypadala jako princeznička. Mě si, vedle ní, lidi pletli s klukem ještě v patnácti.

Podle mě se každé dítě narodí už jako osobnost a okolí ho zas až tak moc neovlivní, pokud mu jeho roli vyloženě nevnutí. Já sama mám tříletou dceru, nakoupili jsme jí panenky i autíčka a mašinky. Kupodivu, si narozdíl odemě, hraje radši s panenkama a ráda se parádí. Nosí prstýky, sponečky, korálky...(já jen snubní prsten) nestačím se divit po kom to dítě je :o)

Rozdíly mezi pohlavími by se neměli brát tak tragicky, holka by jednou měla umět vyměnit žárovku, přidělat si na zeď obrázek a kluk by si zase měl umět vyžehlit kalhoty a přišít knoflík. Ale jinak je moc fajn, že jsme každý úplně jiný. Vždyť by to pak na tom světě byla nuda.