Pro Zdenku

Debata pod tímhle článkem mě fakt překvapila, hodně překvapila. Ten text pana Nágla mi přišel jako že vypadá kouzelně poeticky a líbezně... ale když se nad tím člověk trochu zamyslí, tak jsou tam pasáže, který mi zas až tak moc poetický nepřijdou. Třeba o tom, jak si dítě natluče, pláče a rodiče to blahosklonně ignorujou s tím že si holčička křikem posílí plíce (zkontrolovat případnej úraz půjdou až když dítě křičí delší dobu), žádnej zájem o otlučený kolínka aspoň větou "neboj, nebreč, to nic není, to se zahojí"... o tom jak šestiletá holčička má na starosti čtyři mladší sestry
(opravdu jsem tak divná když mám pocit že je trochu nespravedlivý dělat z nejstaršího dítěte v rodině chůvu?)... o tom jak je na zahradě sud s vodou, ale rodiče se neobtěžujou dát na něj kryt, kus pletiva nebo ho jakkoli jinak zabezpečit (taky máme tříletou dcerku a zahradu, věřte že zakrýt sud opravdu není tak náročná dřina)...
No nevím, asi ten článek pan Nágl myslel jako veselou nadsázku a já nemám dost smyslu pro tenhle druh humoru, ale já osobně bych se taky nechlubila tím jak se mi dítě topilo, protože jsem se nepředřela zakrýt sud.
Před časem tu proběhla debata o mnohačetných rodinách a o tom jestli se vůbec o hodně dětí postarat lze aniž by je rodiče šidili o svůj zájem, péči, čas... taky tu proběhla debata o tom jestli nechat děti ke spánku vyřvat (přijde mi trochu jedno jestli nechat dítě vykřičet ke spánku nebo nechat bez citové podpory rodičů vykřičet po natlučení).
Čekala jsem pod tímhle článkem debatu spíš o mnohačetných rodinách, postřehy maminek dvojčat a dětiček co se narodily rychle za sebou, zkušenosti maminek jak si zorganizovaly práci a péči okolo vícero mrňousů... a fakt hodně mě překvapilo že ze všech maminek pod tímhle článkem jen jedna jediná Zdenka se pozastavila nad tím dítětem v sudu.