Re: Propaganda? Kdo to rekl?

Pavlo,
Co se tyka toho matriarchalniho pristupu, elementy z textu p. N. jsou nasledujici: rozumny postoj holek vuci loupani omitky, pak v jinym clanku psal, ze nikdy na nic nejdou silou bez rozumu (spise pozadaji otce o pomoc), cteni socialnich mantinelu cili poslusnost. No a ta prezentace nezvladatelneho klukovstvi a bezhlaveho silactvi (to je zvlast videt ve starsim clanku jak jeho syn zlomil jakysi hudebni nastroj, uz nevzpominam presne co to bylo)je takova az dehonestujici a zaroven schvalujici (kdyz uz je to klukovstvim dane, tak se nic neda delat). Uz jsem to psala Lize, ale mi to tak silne konotuje s tim filmem (Chaloupka u lesa?) se Sverakem, kde ten muz je sice leader rodiny a ma silene napady, zatim co jeho nenapadna zena to vsechno prakticky a rozumne zvladne. To je takovy velice cesky zpusob, jak se u vas mluvi o zenech a muzich, zvlast mezi zenami, a je to podle me intuci (ve ktere samozrejme se muzu mylit) je velice rozsireny model rodine kultury. Asi to nevnimate, ale proste to neni az takova samozrejmost ani v ramci Evropskych kultur.

Co se tyka rozdilu, jsme smes prirody a kultury, je to samozrejme. Ta gender studies literatura, ktera sedi mne spise mluvi o tom, ze muzstvi a zenstvi nejsou definovatelne: zadne povahove a intelektualni vlastnosti nejsou gender specificke (jednak jsou hodne zavisle od kultury cili vychovy a jednak o jejich rozsirenim mezi muzi a zeny da se mluvit jen procentualne), a ani nase biologicke funkce, ktere ovlivnuje chovani, nejsou uplne definovatelne (jsou treba zeny, ktere nemaji cyklus (kvuli veku ci zdravi), nerodi, nekoji ani to delat nemuzou a presto jsou zcela normalne biologicke zeny. Kdyz mluvime o detech, ktere pod vlivem pohlavnich hormonu ani byt nemuzou, je zvlast napadite, jak prisuzujeme jim chovani dospelych muzu a zen (treba ta klucici agrese anebo holcici paradeni se a pecovatelske sklony).

S tou socializaci deti pres hracky, podle mych pozorovani a interpretaci take je souhra kultury i prirody ale ne nutne prirody pohlavne specificke. Mi se zda, ze moje dite spise zdedilo hlavni zpusob hrani po mne, a to asi jsou veci, ktere se tykaji treba zpusobu mysleni a druhu intelignce. Nemam pocit, abych ho tomu naucila, mozna ovlivnila jsem ho vyberem hracek, ale vzdy mel moznost si vybirat sam. Ma rad takove komplexni hry jako na "mesto", "les", na ktere si vybira stavebnice a male panacky. Ten zmineny kocarek a hry na miminko je pro nej unisex nebo i mozna tatinkovska hracka, totiz jsme o pece s manzelem stridaly, a vlastne tatinka s kocarkem asi videl v dobe, kterou muze pamatovat, castej nez mne. Ale tyhle jeho sklony jsou tak spise na okraji.