Re: petru a pavlo

Cizinko, tak to vidíš, já to tam vložila opravdu 3x.:)))

Ale pro lepší pochopení, zkopíruji podruhé můj noční příspěvek, který zapadl v davu:
Ptáte se na názor někoho, kdo má velkou rodinu.
Není to úplně můj případ (jednalo se o mamčinu mámu - mou babičku, která měla 10 děti v období kolem 2.sv.války a později), ale rodina mojí mámy na mě měla vliv v tom, že jsem měla v dětství pocit, že se mi nedostávalo dost mateřské lásky. Moje mamka byla z nejstarších a navíc víc rozumové než citové založená, byla zvyklá se postarat o mnoho svých sourozenců. Když studovala, tak její příspěvek byl vyšší než plat babičky. Babička z práce chodila ještě na pole doma a nejvíc ji k srdci přirostl syn, který byl v dětství hodně nemocný. Taky se babičce stala jedna smrtelná nehoda dítěte.
Když měla babička a její sestra ve stejné době kojence, tak je nakojila ta z nich, která zrovna přišla domů. Bylo by toho ještě hodně a já jsem si teprve nedávno uvědomila, že to mělo velký vliv i na můj život a na výchovu mých dětí. Povedlo se mi děti vychovávat dost nevhodným způsobem, u první dcery jsem si taky myslela, že ji musím nechat "vykřičet", ale postupem času a více zkušenostmi zjišťuji, že je lepší se řídit citem a to až tím promitivním, kdy mnohé matky vědí, že nemůžou dát dítěti úplnou svobodu, dost dlouho i pro jejich bezpečí je nosí v šátku. Taky to, že nechat plakat miminko není dobré, je to jiné u batolat a výše, když se snaží něco si vynutit,,,,,ale to už jsem se dostala moc daleko.
PS. mám nyní moc starostí s tím, jak napravit svou výchovu, na svých prvních dvou dcerách (mám 3 děti). ale snažím se