no nevím...

Prokousala jsem se až ke konci diskuze a jen mne přečtené utvrdilo v tom, že se máme moc dobře, když můžeme tolik času věnovat takovým malichernostem.....
Nic nelze zobecnit a výše uvedeného se to týká měrou vrchovatou.
Nebudu se vyjadřovat obecně, ale pouze ke vztahu muže a ženy v partnerství. Dělám pouze to, co chci. Když nechci žehlit košile - nebudu je žehlit, partner to zvládne. Není to moje povinnost. Chci jít cvičit, neptám se, jestli můžu - jdu, partner připraví večeři pro mně i naše děti. Chci odjet sama na 5 dní - jedu a partner se postará o celý chod domácnosti. A opačně to platí stejně. Je to pro nás normální a vždycky se domluvíme (máme čtyři děti, nejmladší má 1,5).
Myslím si, že my, ženy, děláme z mužů neschopné bambuly, kteří nedokážou to či ono. A oni to celkem ochotně přijímají (to víš, chlap, ten si celý život hraje apod. kraviny), neb je to pro ně pohodlnější.
Bydlíme ve městě, nemáme rozdělené role, každý dělá co je zrovna potřeba a myslím, že to funguje. Jsme sehraný tým. A takových párů znám víc. MíŇ se o tom kecá, víc se pro to dělá!!!!
Dobrou noc