Re: Zuzce a Caire,

Snažila jsem se článek napsat tak, aby byl srozumitelný všem. Proto jsem např. uváděla konkrétní případy sestřiny nepřizpůsobivosti, protože pojem sociální nepřizpůsobivost spoustě lidem nic moc neřekne. Necítím závažný rozdíl mezi člověkem s mentálním postižením a mentálně postiženým člověkem, ale je to asi můj problém. Navíc jsem vůbec nechtěla vyvolat pocit, že všichni postižení jsou nepřizpůsobiví, naopak, v úvodu jsem uváděla, že postižení mé sestry není nijak závažné, kdyby se k němu právě nepřidaly ony zmíněné potíže.
Jinak článek Terezy Boučkové jsem četla a to se zaujetím, přivedl mě k přemýšlení o tomto tématu. Psala o své zkušenosti, o tom, co se její rodina všechno snažila udělat a jaký výsledek to přineslo. Pro mě to částečně znamenalo realističtější náhled na problematiku osvojení dětí. Jsem za její příspěvek moc ráda. Pokud odradil některé lidi od tohoto kroku, tak je to dobře, protože ti lidi by případné problémy asi těžko zvládli. Kdo je však pevně rozhodnut, že přijme cizí dítě, musí počítat i s tímto rizikem, byť si moc přeje, aby se nic takového nestalo. Když se mi narodilo dítě, taky jsem ho přijala se vším všudy a jsem si vědoma toho, že i ono se může jednou dát na cestu, o které já věřím, že není dobrá.