12.2.2007 1:54:38 Elicha
Dašulo, Zuzko a další!
Dašulo, taky mi to přijde jako totálně žabomyší válka. Otrávilo mě to natolik, že jsem sem vůbec nechtěla psát.
Mám postižené dítě. Mám i zdravé dítě. Mám i hyperaktivní dítě.Mám i miminko. A nebo mám říkat, že mám dítě s postižením, dítě se zdravím a dítě s hyperaktivitou a dítě s kojením?
Co je to za debilitu?
Mé postižené dcerce je to jedno, syn JE hyperaktivní- rozhodně to není člověk s hyperaktivitou- to mi připadá jako že žije s nějakým zvířátkem!! :))
prostě mám děti a ty mají autismus, hyperaktivitu a mentální postižení! Dáváme je na noc potvůrky do krabičky, aby nezlobily!!
Zlatá čeština a zlatí odborníci, kteří si budou hrát se slovy a za pár let vše zase bude jinak!!
Dašulo, Zuzko a jiní, kdo jste stateční a potýkáte se denně se svými milovanými problematickými a někdy i zlými potomky, sourozenci a blízkými-
já nevydržela!
Měla jsem děti po třech letech- prostřední byla postižená- v jejích osmi letech jsem jí dala do ústavu- bohužel.Kdo nedokáže pochopit, poč jsem dala dítě do ústavu, ten mě absolutně nebere. Kdo znal mojí situaci, divil se, proč se tak dlouho čekalo. Já to horko těžko zvládala, manžel si hrál na svým písečku, a starší děti mi postupně šly dolů, syn přestal mluvit, já po nocích pracovala, obcházela byt, jestli holka něco netropí (chodila na chodbu, rozsvěcela, pouštěla plyn. sporák,otvírala zásuvky, ničila tapety, nábytek.
Trpělivost ale přetekla s hrnkem vody, který v noci nalila spícímu synovi (5let) do otevřené pusinky a já ho pak letěla křísit (měla jsem Nanny, takže mé spaní bylo prakticky nulové, ale nebezpečí jsem odvrátila)
z celé hrůzy jsem vyšla jako třesoucí se troska, vůbec nechápu, kde jsem při tom nalezla sílu vůli a mléko ke kojení syna do půl roku. Do toho mě manžel vůbec nepodržel, urážel atd...
A v klubu ostatních, stejně smutně postižených rodičů jsem viděla staré opuštěné uondané matky, nervózní, zatrpklé a zlé na jejich "velké děti". Potom také jeden případ- matka předčasně zemřela a kluk, totálně nezvyklý na kolektiv a ústavní řád po týdnu v ústavu vyskočil z okna...
Jiná se zařekla, že vydědí mladšího syna, když se neupíše postarat se o postiženého bratra....
Takže život je boj, ale preferovat musíme zdravé, protože to jsou ti, kteří se budou o nemocné ev. postižené bodou starat a živit je.
A já jako matka jsem dětem potřeba zdravá a v pohodě-
takže za mě spíše rozhodnul pud sebezáchovy. To je fakt v kostce.
Chci jen říct, že na příspěvky nebudu reagovat, tak se vyhnu tomu, aby by ty stupidní a žabomyší hnuly žlučí.
Jestli někdo chce pomoci, podržet, mileráda pomůžu, poradím,otevřu srdíčko a řeknu co budu vědět a jak by bylo možno pomoci, mám skutečně bohaté zkušenosti,- mé postižené dceři je 15let. Kamarádka mi email ráda předá. její
email je ja.mala@centrum.cz
Odpovědět