Re: Stáří 18m, jinak stejné

Heli, máme stejné děti.

S tím ignorováním je to ale taky těžké. Nás to přivedlo až na dětskou psychitrii, kde nám po vyšetření řekli, že dítě je velice inteligentní a vlastně v pořádku, a že na to jeho chování vlastně žádná pomoc neexistuje, a vzhledem k tomu co již bylo řečeno ať se u něj prostě střídáme a snažíme se to přežít a nějak to vydržet, že někdy nepomůže nic, pokud ho nechceme cpát tunou prášků. ŽE Z TOHO VYROSTE.ŽE JDE O TEMPERAMENT. VÍ CO CHCE A JDE SI ZA TÍM. (Šli jsme tam vlastně proto, že dítě mívalo ohromné záchvaty vzteku, kdy bylo prostě nezvladatelné, a když jsem ho ignorovala, chovalo se natolik destruktivně, že se to prostě ignorovat nedalo, specialita byla zdemolovaný pokojíček, rozbité květináče (házení věcmi) a opakované otvírání dveří a opětovné úmyslné zabouchnutí (prostě kravál) s výdrží desítky minut, a taky hlavně šlo o zdraví a možnost si ublížit. Cílem tohoto chování bylo si tu pozornost stůj co stůj vynutit (a dostat to, co chtělo). Už je to za námi, aspoň doufám. Tvrdím ale, že možnost při záchvatu cokoli vysvětlovat pro toto dítě neexistuje, snahy o objímání taky obvykle jen přilily oleje do ohně.Další dítě se sice taky občas zaseklo, ale obvykle si dalo většinu věci vysvětlit celkem snadno a bez problémů, a pokud k potížím došlo, šlo v porovnání se sourozencem o hodně vyvařený čajíček, prostě slabota (jen ve srovnání, jinak taky řádí občas hezky).
Vím, že rady jsou tady míněné v dobrém a upřímně, ale prostě je fakt že s některými dětmi to nejde tak snadno, a není to vždy jen tím, že by to rodiče dělali špatně.