Re: Vztekání někdy i sebepoškozování

Ach, Evi, to samé v bleděmodrém jsme zažívali my, už jsem to tady i trochu popsala, taky jsem se divila, že k nám nikdo neposlal sociálku, co to bylo občas za řev, a jednou mě dav srocený na ulici u jednoho záchvatu vyslýchal, jestli jsem matka, a jestli jsem dítě třeba neunesla, když se mnou tak nechce jít, tenkrát jsem byla na psychiatra já. Nemít další dítě, které ač ve znamení berana (a občas se to taky silně projeví) bylo normálně zvladatelné (občas jsem při tom kontrastu skutečně jen zírala), taky bych si o sobě coby vychovateli myslela své, a o dítěti taky. To rodiče poddajných dětí prostě nepochopí, to je marné. Ale vážně se to s věkem zeslabuje. Uvidíš, že brzo bude líp.