Re: Pro Nikole

Nikol,také mám dvouletá dvojčata a začíná to být pěkně drsné!Pokud neječí a nervou se mezi sebou,tak proti mě napřahují,dělají různé grimasy a dvojitě slyším NEE!!Protože mám ještě dospělého syna a vím jaké hrůzy mě čekají,jsem celkemv klidu. Po počátečním řvaní na děti a sekání na zadek jsem zvolila metodu z knihy"Proč jsou šťastné děti šťastné"-stání v koutě.I když se mi z duše protiví americký styl výchovy,toto mě zaujalo a zdá se,že i funguje!Vím,že ve městě budeš těžko hledat kout,ale stačí když ho chvíli přidržíš pevně na místě než se uklidní a ty taky(druhé kupodivu neutíká,ale se zájmem přihlíží).Doma je to lepší,zpočátku jsem si myslela,že budou v koutě každou vteřinu,ale stále se to prodlužuje a dokonce si tam dojdou sami a čekají.Když se jich po chvíli slábnoucího řevu zeptám,jestli je to oukej a oni řeknou jo, můžou jít a vše je zapomenuto(tak na půl hoďky).Venku to ještě musíme vypilovat,zatím zabírá trocha sněhu do obličeje(co budu dělat v létě)? a při brzkém zachycení hysterického záchvatu bohužel korupce-lentilky.Hlavně to ber v klidu i když ti tečou nervy po chodníku,co jiného nám ostatně zbývá a když nejde o život...:0)))))