Můj příběh

Tak mám konečně trošku času napsat jak to bylo se mnou jako au pair. Jela jsem v jednadvaceti, mladá a blbá, když to tak řeknu. Přijela jsem k rodině se třemi dětmi, první den to vypadalo všechno náramně, rodinka milá jak to tak u Američanů bývá, děti vykulené, všechno vypadalo fajn. První rozčarování přišlo, když jsem si byla odnést věci do svého pokoje, na nočním stolku mě čelal spis o čtyřech stránkách plných zákazů a příkazů. Nebudu vypisovat vše, jen věci, co mi vyrazily dech nejvíc - od svého pokoje jsem musela mít neustále otevřené dveře, nesměla jsem mít žádné své věci po pokoji, ani fotky nebo oblečení, vše jen ve skříni. Nesměla jsem přes den sedět nebo nedejbože ležet na posteli (myšleno v době volna), nesměla jsem mít ani kartáček na zuby v koupelně, musela jsem si ho nosit do pokoje do skříně. Další věta byla, že tam nejsem od toho, abych děti vychovávala, ale od toho abych dělala to, co ony chtějí. Kamarádi mi nesměli přes práh (přestože u jiných au pair bylo běžné, že mohli mít kamarádky přes noc). Musela jsem být vždy v 7 večer doma, abych mohla druhý den dobře pracovat. Ještě podotknu, že rodiče byli manažeři na wall street a děti hajzlové rozmazlení, hlavně ten nejstarší (4 roky). První ráno, když jsem ho měla vzbudit do školky, na mně plival, kopal mě a velmi sprostě mi nadával, říkala jsem si, že se to poddá, až tam budu déle, no nepodalo se to ani po 4 měsících. Když nadával sprostě vlastní babičce, tak jeho matka, místo aby ho okřikla, tak se smála, jak je inteligentní, jak si ty nadávky pamatuje. Za měsíc jsem měla nervy na pochodu a dělala jsem totéž, co pisatelka článku, nadávala jsem mu česky a štípala ho. Mladší děti jsem měla ráda, ale těm bylo jen rok a půl. Když se moje pracovní doba ze 45 hodin, za které jsem byla placená, dostala na 58, bez placených přesčasů a ve volném čase jsem měla list úkonů, které jsem musela udělat, rozhodla jsem se, že je čas to řešit. Zavolala jsem LCC, což je zástupce agentury v regionu, co se má o auparky starat, a ta místo aby to řešila, mi strašně vynadala, že chci odejít od tak skvělé rodiny, že to nikde lepší nebude a že jestli budu chtít změnit rodinu, tak mě pošlou domů. Kamarádka co bydlela v jiném státě měla perfektní rodinu, řekla jim o mně a ta její rodina mi našla své známé, co si mě chtěli vzít. Naštěstí nevěřili ani referencím, co o mně podala současná rodina, tzn. že se mi bojí děti svěřit, že jsem nezodpovědná, nic nedělám atd. Přesto mě chtěli. Když jsem konečně nastoupila do autobusu na cestu k nové rodině, bývalá udělala to, čím mi vyhrožovala, rozhodla se, že zařídí, aby mě poslala agentura domů. Zavolala jim, že jsem nechala děti o samotě a odjela (byly ve školce) a že jsem jim ukradla peníze. Agentura mi nevěřila ani slovo, samozřejmě, já byla holka z "východní evropy" a oni vážení manažeři. Řekli, že mám být ráda, že mě jen pošlou domů a nezavolají na mně policii. Na letadlo jsem nenastoupila, zůstala jsem nelegálně a dělala chůvu, konečně jsem si mohla vybírat, pro koho budu pracovat, děti jsem milovala a jejich rodiče mně za to, že jsou jejich děti tak šťastné, doteď se s nimi stýkám.