Re: no teda - Adelko

Když vezme moje dítě lopatkou po hlavě jiného, okřiknu je. Když to samé udělá jiné dítě mému dítěti, okřiknu je též...přece nebudu stát a čekat, dostaví-li se "jediná oprávněná osoba na světě", aby mu vysvětlila nevhodnost jeho chování. Některé situace prostě vyžadují okamžitou intervenci.
- to jsi psala a já s tímto naprosto souhlasím. Jenže tady píšeš, že okřikneš, pokud napíšeš, že uhodíš, s tím tedy rozhodně souhlasit nemohu. Já přece netvrdím, že dítě nemá mít hranice, má je mít, jenže každý je stanovuje jiným způsobem. Ty zřejmě tím, že plácneš, aby dítěti bylo jasno, že tam tedy ne, já tím, že přiměřeně věku vysvětlím, že to a tamto ne proto a proto. A neboj, nejsem stroj a nejsem dokonalá, jen jsem si prostě sama v sobě zakódovala, že děti se nebijí a to samé se snažím vštípit dětem. Tedy upřesňuji - ne děti, ale nikdo se nebije. Už jsem psala, že naši mě bili - jistě mě měli rádi, bylo to pro mé "dobro". Nebyla jsem týrané dítě, i jinde to bylo takové. Nikdy ale nezapomenu na ten pocit, řekla bych pocit ponížení, a to už v dětském věku a jednou jsem si řekla, že až to zvládnu, nikdo už mě nebude smět bít. A pak se také řídím podle hesla - co nechceš, aby ti druzí dělali, nedělej jim sama. Takže by bylo nelogické, abych ostatní oplacávala, pokud to sama nechci. Bití je zásah do lidské důstojnosti a dítě je přece taky příslušník lidského rodu. Nebo tomu mám rozumět tak, že důstojnost dítěte a důstojnost dospělého se řídí jinými pravidly?