Re: no teda

"Jak uznám za vhodné" - narážela jsem samozřejmě na možnost zneužití tohoto postoje. To, že my (skoro) všechny sledujeme především zájem svých dětí je úplně samozřejmé, ale mohla jsem tušit, že pokud to explicitně nenapíšu, budu podezřelá...:)
Xantipo, tvůj postoje je jako vždy dokonale promyšlený a stejně tak málo v kontaktu s realitou. Kde povedeš dělicí čáru mezi "plácáním" a bitím hlava nehlava? Tím myslí- kde pro tebe začíná ten moment, kdy už budeš intervenovat a kdy ještě ne? A opačně: kde začíná moment, kdy do tvé výchovy (tebou samozřejmě chápané jako té nejlepší) mohou vstupovat jiní? Má-li dítě plenky ve 4 letech, ty sama o můžeš označit za skutečnost, ke které máš své důvody a nikdo ti do toho nemá co mluvit, druzí už to ovšem mohou vidět jako podstatný regres tvého dítěte, se kterým by se mělo něco dělat. Stejně tak ty můžeš mít pocit, že je nepřípustné, když matka zmydlí dítě (tímto to neobhajuji!!! jen pro ty méně chápavé!!!) a můžeš mít pocit, že tady už bys měla zasáhnout, dítě však nevykazuje známky týraného dítěte a svým zásahem mu ve skutečnosti jen přitížíš... Tím chci říct, že svět není černobílý a lidé nejednají schematicky. Je fajn jednat podle svého svědomí, ale je taky dobré brát zřetel na skutečné zájmy ostatních bez ohledu na to, že žijou v něčem, co třeba ty sama neschvaluješ. (Typickým příkladem je odebírání dětí sociálně slabším rodinám bez ohledu na to, že děti jsou s rodiči šťastné, i když třeba žijí v nepořádku apod.).
Na tvé příspěvky bych určitě neměla potřebu zareagovat, kdyby mě tak strašně nepodráždil ten samozřejmý arogantní tón s jakým požaduješ od okolí bezchybné jednání, hlasité přiznávání prohřešků apod. Prostě ten nesnesitelně mentorský tón.