Re: Jé, to musím přidat taky pár story

Taky přidám story
Když šel manžel s naší nejstarší přijatou dcerou na rehabilitaci, vyptávala se ho sestřička:
Jakou měla porodní váhu?
Nevím.
Byla donošená?
Nevím.
Měla žloutenku?
Nevím.
Jak dlouho byla kojená.
Nevím.
Ti tatínci! Víte aspoň, kdy začala lézt a chodit?
Nevím.
Tak ať s ní příště přijde manželka!

Manžel mi potom doma řekl: Budeš muset chodit na tu rehabilitaci ty, říkala sestřička.
Tak se z toho šikovně vyvlíkl Já si doma pročetla propouštěcí zprávu, a na všechny otázky jsem odpověď znala
Jinak ale se snažím odpovědím na tyto otázky nevyhýbat, taky se nám to samozřejmě stává - hlavně v tom zdravotnictví. Nechci, aby děti měly pocit, že před nima něco tajíme nebo prostě nechceme říkat. Takže odpovídám tak, jak bych odpověděla jim, nebo pokud je to příliš intimní, odpovím, že tohle je věc nás a našeho dítěte. S Michalkou chodíme na "špekologii" (antropologii), a tam se mě ptali: Kolik měříte vy? Kolik manžel?
Tak jsem odpověděla, co chtěli vědět, i když z medicínského hlediska je to taky na nic ...ale rozměry biologických rodičů stejně neznám, a na ty se mě neptali.
Jinak jsem taky lékařka, a chápu nutnost anamnézy. Naopak nechápu, jak může někdo utajit adopci, když při každé prohlídce u doktora musí rodiče dodat tisíc informací o dítěti a jeho rodinné anamnéze.