Bio a nebio

Je to hrozně zvláštní, zmínil se o tom ve svém příspěvku Martin i Seveřanka - spousta lidí prostě stejně cítí rozdíl mezi biologickými dětmi a nebiologickými. V tom je možná i ten "zakopaný čert", proč mě některé otázky tak rozčilují - my bychom možná biologického potomka s manželem totiž za určitých okolností mít mohli, máme problém mít dítě "od přírody", ale na s IVF bychom možná byli uspěli. Nevíme, nešli jsme do toho, spontánní rozhodnotí nás obou bylo, že adopce se nám v našem případě zdá přirozenější a žádnou nenaplněnou touhu po vlastní krvi necítíme ani teď. A i když nemám srovnání, protože žádného bio potomka nemám, nedokážu si představit, že bych k němu cítila něco jiného - prostě moje děti mi prostě voní jako moje, všude rozpoznám jejich hlásky a není mi pro ně nic zatěžko. Martin řekl zvláštní větu - pro nebiologického potomka bych svůj život asi neobětoval. I když je tahle úvaha samozejmě velmi, ale velmi hypotetická a nikdo doopravdy neví, co by udělal, kdyby to musel řešit, já jsem si zcela jistá, že bych pro své děti udělala totéž co pro biologické, kdyby jim to pomohlo. Otázka spíš zní, co bych byla schopna v tu danou chvíli udělat, ale rozhodně to nemám tak, že pro "bio" bych udělala víc a pro "nebio" míň. Martin také říká, že se genů bojí a snaží se je ovlivnit, já se jich nebojím, protože nad nimi prostě nepřemýšlím (i když jako všichno rodiče doufám jen v to nejlepší Jsou to prostě moje děti, moje vlastní, ať už se narodily komukoli.