Jak je to u nás

Když jsme si k naší sedmileté dceři přivezli dva sourozence-2.5 a 4 roky,reakce okolí byla různá.Třeba otázka, co když se nám ještě dítě narodí, mě nachávala chladnou a odpovídala jsem, že pak budeme mít děti čtyři. No a co? Nakonec jsme se rozrostli o další dvě děti, které jsme si postupně přivezli z dalších DD. Takže máme dětí pět, z toho 4 v PP a okolí si už zvyklo.A když se někdo zeptá, zda je to poslední dítě, které jsme si vzali, odpovídám že nevím.
Hodně mě zaráží otázka, z kterého DD děti jsou. Myslím si ale, že někdo neví na co se má zeptat a jak navázat hovor,i když má spoustu otázek, nachce se mě dotknout a začíná proto touto ,pro mě hloupou a nepodstatnou otázkou.
A když už jsme ti pěstouni, tak jsme prostě v balíku. To si myslí hodně lidí i z blízké rodiny. Já na to odpovídám že jo, nejlepší investice je do dětí. Tak to taky zkus a vezmi si třeba i šest dětí. V DD je jich spousta a potřebují žít v rodině.
Jinak ale odpovídám na všechny slušné otázky, ale nikdy ne před dětma.Myslím si totiž, že osvěta musí přijít od nás pěstounů a adoptivních rodičů. Okolí se musí totiž dozvědět, že tyto naše děti jsou úplně stejné jako jejich, jen měli horší start do života a potřebují spoustu lásky.