Re: A na co se ptát?

Nevím, jestli jsem vyjímka respektive znám samé vyjímky, ale při prvním poporodním setkání se většinou o ten porod zavadí. Nemusí to být zrovna detailní líčení II. doby, ale nějaké přiblížení atmosféry.
Tohle video o tom, jak prvně viděli své mimi, bylo tak emotivní, že to bralo dech. Brána ústavu, střih, dveře ke kojencům, matčina tvář, setra s uzlíkem ve dveřích,... jak od profesionála.

Ale zeptám se polopatě. Pokud mi takovým nějakým způsobem dá rodina nahlédnout do svého prožitku, mohu se zeptat "Jaké to je?" Když mě to fascinuje a zajímá a při tom jsem také matka, takže vím, jaké je to držet mimino v náručí? Nebo mám fakt dělat jako, že je to ta nejběžnější věc (když není).

Nemá to co dělat s láskou k neteřím.