Další blbé otázky

Otázky i lidi jsou různé Chytré i blbé. Vážně záleží na taktu.
Taky by mě zajímalo, jaké to je, mít adoptované dítě. nenapadlo by mě, že ho rodiče nemají rádi. Spíš by mě zajímalo, jak k nim přišlo, v kolika letech, co má za sebou, jaké to je, být rodičem adoptovaného dítěte. a teď mi rozumějte dobře. ne proto, jaké to je, jak ho máte rádi. Ale jak se vyrovnáváte s některými věcmi, které provázejí adoptované dítě. Citová deprivace, důvěra, či naopak nedůvěra k cizím lidem. Jasně, jde-li o miminko, jsou tyto formy reakcí asi minimální, ale u dětí starších se vyskytují. Zajímaly by mě prostě pocity adoptivních rodičů.
Pěkná kniha, kterou jsem kdysi četal, se jmenovala "Jako stromy bez kořenů", kde právě o adopci a pocitech adoptivních rodičů psala nějaká, tuším německá, maminka.

Ale chtěla jsem se zmínit o osobních "srážkách s blbcem"
Paní učitelka ve školce: "Měli byste pořídit Elišce sourozence, potřebuje to jako sůl" nebo "A kdy budete mít druhé, už je na čase?" Moje odpověď:"Paní učitelko, když dovolíte, budeme si o narození či nenarození našich dětí rozhodovat sami s manželem"

A jedna úsměvná z dětské pohotovosti. Oba jsme s manželem bledé pleti. Naše dcera je od přírody snědá, přes léto vážně vypadá jako čokoláda. Asi to má po mém dědečkovi, který je taky tak snědý.
Pan doktor: "A po kom je dcera tak snědá?"
Já: "To nevím"
Pan doktor, velice opatrně: "A její otec?"
Já: "No, to je manžel, ten je taky světlý"
Pan doktor tváříce se drobet nevěřícně "Tak když je to tak, uděláme radši jaterní testy. Mohal by mít vysokou hladinu bilirubinu, což by mohl být problém".
Za 14 dní nám přišly výsledky, které potvrdily, že naše dítě, ač má oba světlé rodiče, je prostě snědé od přírody.