taky to znám

Máme tři adoptované děti, navíc jsou na rozdíl od nás snědé, takže každému poměrně záhy dojde "jak to je". Stejné otázky jsme už také slyšeli. Navíc se nás asi třikrát lidé zeptali, jestli nám nevadí, že máme tmavé děti. Když jsme jim odpověděli (po pravdě), že jsme si právě takové děti přáli, tak to nedokázali pochopit. Jedna paní sousedka se mě po přijetí prvního dítěte snažila povzbudit, že si z takového dítěte nemám nic dělat, že příště se nám to už normálně "povede". Nejvíc mě ovšem dostala jiná paní, která (když zjistila, že naše prostřední dítě mělo první narozeniny) se ptala, zda jsme ty narozeniny oslavovali, jestli malá dostala nějaké dárky a jestli jsme ji vyfotili. Snažím se odpovídat na všechny otázky pravdivě, ale občas mě napadne nějaká jedovatost, ale radši to rychle polknu. Kdyby se ti ostatní neptali, o čem bychom si tady psali?