Vývoj dětské ruky a jejích dovedností

Používáme je automaticky, bezmyšlenkovitě, používáme je vědomě k sebeobsluze, k práci, k potěšení sebe i druhých. Uvědomujeme si je většinou, až když nás bolí, nebo když jim něco schází. Proč je má někdo šikovné a druhý ne? Co všechno o nás ruka řekne, co na nás prozradí?

Základem lidské civilizace je hlavně práce a citlivost lidské ruky. Dítě tímto podnikáním prožívá v rychlé zkratce to, co tisíce lidských generací cvičilo během věků. Spolupráce smyslů, šlach, svalů a kloubů, kůže se systémem rovnováhy, doplněno viděním a slyšením vedlo k evolučnímu kroku, který osvobodil ruce od jejich podpůrné funkce, očím umožnil pohled do dálky ve vzpřímeném stoji, napřímením krku s hlavou byly vytvořeny předpoklady pro vývoj řeči a pro sociální chováni.

Již v 6. týdnu těhotenství je možné rozeznat náznak ruky jako silný pahýlek potažený velkým počtem silných nervů. Již tehdy začíná tato ruka chápat, protože narůstá její schopnost uchopovat. Na ultrazvukových snímcích můžeme nahlédnout do pohybové aktivity nenarozeného dítěte. Od 12. týdne těhotenství se ukazují často fáze prudkých pohybů ve smyslu napnutí nebo skrčení. Nenarozené dítě pohybuje rukama i nohama, napíná celé tělíčko, nebo se posunuje v sedící poloze po zádech po stěně dělohy. Cumlá si palec, prsty. Ruce se pohybují v ústech nebo kolem úst. Současně s těmito aktivitami se probouzí smysl pro povrchovou citlivost, který podává zpětně hlášení o vznikajícím pohybu.

Po porodu

Přestavba života po porodu je velmi komplikovaná a náročná. Zdravé novorozeně ukazuje udivující schopnost vypořádat se s danými okolnostmi. Přesto trvá několik měsíců, než znovu nabude aktivity, které zvládlo v matčině těle – např. spojit ruce uprostřed a vést je k ústům, nebo uchopit vlastní nohy. V rámci nastupujícího genetického programu se začíná uplatňovat synchronní aktivita mezi svaly s opačnou funkcí. Horní končetiny jsou v první době po porodu ztuhle skrčeny a prsty jsou sevřeny v pěst. Své končetiny počne dítě ovládat až tehdy, když vymizí počáteční ztuhlost a to nejprve v ramenním kloubu. Pak teprve postupuje vývoj pohyblivosti k lokti a prstům. Ještě ve třetím měsíci provádí dítě bezcílné, mávavé pohyby oběma pažemi současně. Pohyby horních končetin jsou zpočátku provázeny souhyby nejrozmanitějších částí těla (hlavy, rtů, jazyka, trupu, nohou). K úplnému utlumení těchto pohybů dochází teprve po dlouhé době.

Koordinace pohybů

počíná být kontrolována očima. Dítě dříve sahá očima, než se naučí sahat rukama. Na konci 3. měsíce má dítě v poloze na zádech i na břiše stejný model držení. V poloze na zádech je opěrný bod na dolním úhlu lopatek a na přechodu hrudní a bederní páteře. V poloze na břiše je stejný model zajištění polohy vztažen k opoře obou loktů a sponě stydké. Opěrné zóny na našem těle jsou tam, kde se sdružují úpony svalů a na které jsou prostřednictvím posturálního programu vázány vzpřimovací mechanismy, ze kterých vychází pohyb vpřed. Bez automatického ovládnutí stabilní polohy není možný rozvoj úchopu ruky ani její opěrná funkce. Dítě se učí hledat stabilní polohu. Vlastní aktivitou činí zkušenosti, jak se zdvižením hlavy poruší svoji rovnováhu a jak se opět rovnováha může obnovit. A hlavní zájmy jsou zaměřeny na oblast mezi obličejem a rukama a na vše, co se v tomto prostoru nachází. Dítě se učí pochopit své okolí, má zájem o vše, co se nachází v prostoru mezi ústy, hrudí a rukama. Nejdůležitější nositel informací je oblast úst, která je rozhodující pro první vštípení tvarů a jakosti rozličných materiálů.

Od doteku k manipulaci

Mezi čtvrtým a sedmým měsícem proběhne vývoj od prostého doteku k uchopování a až k manipulaci s předměty. Na počátku tohoto období sahá dítě ještě oběma rukama současně, na konci již jen jednou rukou, ale nerozlišuje pravou a levou. Dominance pravé nebo levé ruky je patrná až koncem prvního roku. Předpokladem uchopení předmětu je otevření dlaně a souhra mezi svalovými natahovači a ohýbači. Ve třetím měsíci dítě již udrží podaný předmět, ale k záměrnému napřahování dochází až ve čtvrtém měsíci.

První uchopení, které nastává v pátém měsíci, je prováděno celou dlaní, hrabivé za použití celé ruky, bez účasti palce. Teprve na dotek druhé ruky ji předá. Uchopování se pak přesunuje na palcovou stranu ruky a nakonec je dítě provádí prsty místo celou dlaní. Speciální použití palce a ukazováku pro přesné a jemné uchopení se objevuje teprve v devátém měsíci. Proto vábí pozornost dítěte nejdříve velké předměty, později malé a naposled kombinace velkých a malých předmětů. Dítě dovede dříve předmět uchopit než jej záměrně upustit. V druhém čtvrtletí hračkou třepe, nebo jí tluče o podložku, v třetím jí dovede předávat z ruky do ruky, mizí vybočení ruky za malíkem, objevuje se souhra palce a ukazováku, vyčlení ukazovák, aby jím píchalo do předmětů, dokáže rozhoupat zavěšenou hračku, pátrá po hračce směrem kam zmizela, ve čtvrtém využívá vztahu mezi předměty. Nejprve vyhazuje hračky z misky, postýlky, později je tam teprve dovede pouštět.

Manuální zručnost se získává pouze cvikem. Při správné výchově umí dítě v 18 měsících samo pít z šálku, ve 24 měsících samo se krmit lžičkou, v 36 měsících si dovede samo umýt ruce. Stálé opakování rozmanitých a složitých pohybů, které dítě při různých úkonech musí vykonávat, zvyšuje jeho zručnost pohyby dítěte jsou dlouho neobratné. Teprve několikaletým cvikem dosáhnou potřebné plynulosti a sladění. Vývoj pohybů rukou je nejen ukazatelem vývoje dítě, ale předpokladem nabývání nových zkušeností o okolním světě. Výrazem obratnosti prstů ruky je stavění věže ze stavebních kostek. V 18 měsících postaví věž ze tří i čtyř kostek, ve 24 měsících z šesti až sedmi, v 36 měsících z devíti až deseti kostek. Tužku v 18 měsících drží v ruce, ve 24 měsících jí čmárá, v 36 měsících dovede obkreslit kruh a napodobit kříž. Každé dítě má své vlastní tempo vývoje a učení. „Více“ nevede automaticky k více dovednostem nebo k urychlení vývoje.

Autorka je fyzioterapeutka, pracuje na oddělení rehabilitace a léčby bolesti Polikliniky Prosek v Praze.