Fascinující svět malých dětí

A stejně staré děti upřednostňují hezké obličeje před těmi méně líbivými. Co všechno o nich ještě nevíme? Přečtěte si zajímavá zjištění o nejmenších dětech.

Pozná svou matku podle vůně

A to už dva dny po narození. Vědci k tomuto zjištění potřebovali tři druhy vložek, určených do podprsenky kojících. Jeden druh vložek předtím nosila maminka dítěte, druhou jiná kojící žena a poslední skupina vložek nebyla nikým použita. Sedmnáct z dvaceti dětí se nejčastěji a nejdéle otáčelo k těm vložkám, které byly předtím v kontaktu s prsem jejich maminky. Tento pokus jen dokazuje, že vůně je skutečně výrazným komunikačním kódem mezi lidmi.

Vnímá rozdíl mezi svým tělem a okolním světem

Je novorozeně schopno poznat rozdíl mezi svým tělem a okolním prostředím? I když si stále ještě dost psychologů myslí, že miminko nedovede vnímat hranice vlastního tělíčka a považuje se za ucelenou jednotku se svou maminkou, některé průzkumy dokazují opak. Vědci pozorovali, jak se dítě chová, když se mu rtů dotýká cizí člověk a když to dělá samo. Závěr? Miminka se obracejí mnohem více k prstu cizího člověka, než k vlastní ruce. Kontakt s cizí rukou provází otáčení hlavy, otevření úst, sání naprázdno a vyplazování jazyka. Zatímco když si dítě dalo prst na rty samo, nevzbudilo to u něj žádné podobné reakce.

Je rozený imitátor

Rodiče instinktivně napodobují grimasy svých dětí. To je známá věc. Méně se už ale ví, že je tomu i přesně naopak. Pozoruhodný pokus provedli britští výzkumníci. Děti mladší dvou dnů položili do tmavé místnosti, osvětlena byla jen tvář výzkumného pracovníka. Ten se přiblížil k obličeji miminka, a buď na dvacet sekund vyplázl jazyk, nebo kroutil hlavou. Pak byla stejně dlouhá pauza. Už tušíte, co se zjistilo? Přesně tak, miminko většinou opakovalo to, co vidělo. A to nejen ve chvíli, kdy dospělý dělal grimasy, ale i v době pauzy. Novorozenci jsou skuteční rození imitátoři.

Upřednostňuje hezké tváře

Zdá se, že děti mají vrozený smysl pro estetiku. K tomuto závěru posloužil vědcům pokus se dvěma fotografiemi. Na jedné byla velmi přitažlivá žena a na druhá žena, která se na rozdíl od té první líbila skupině dobrovolníků nejméně. Ukázalo se, že kojenci ve věku od pěti hodin do dvou dnů se s větším zalíbením dívali na fotku krásné ženy. Z celkového času jí věnovali až osmdesát procent. Jak je to možné? Podle jedné teorie je krásný obličej vlastně prototypem lidské tváře. Je prokázáno, že když se do sebe prolnou stovky lidských obličejů, výsledkem bude statistický průměr obličejových rysů, který se ukazuje jako velmi atraktivní. Miminka se tak možná nakonec nedívají na krásný obličej z estetických pohnutek, ale zkrátka proto, že jim přijde jako „typicky“ lidský. Kdoví.

Jeho chování má biologické kořeny

Následující zjištění asi nepřinese mnoho radosti těm, kteří tak zcela nevěří na biologické příčiny rozdílů mezi muži a ženami. Miminkům ve věku tří, devíti a dvanácti měsíců ukazovali obrázky hraček „typické“ pro obě pohlaví. Mezi klukovskými hračkami se samozřejmě objevila autíčka, vláček, kolo, kuličky. Mezi dívčími panenka, lopatka, kočárek, malý sporáček. Dětem pak ještě promítali filmy, kde si holčičky hrály s panenkou nebo vařily v malém nádobíčku. Kluci se zase prali, hráli si na kovboje nebo skákali. Oba filmy se stejně jako fotografie promítaly vždy simultánně, v jednom okamžiku. Výsledky byly jednoznačné. Dívky se zaměřily na dívčí záležitosti, upřednostnily „svoje“ hračky a svoje hry. A kluci zase naopak. Výchovou se dá jistě mnohé ovlivnit, ale genetika se oklamat nedá.

Pokud se chcete o fascinujícím světe miminek dozvědět ještě více, sáhněte po knize Rozumíte svému děťátku? od Serga Ciccottiho, kterou vydal Portál a ze které jsme čerpali při přípravě tohoto článku.