Dvojčata počtvrté - vývoj, bezpečný domov a cestování

Jistě máte maminky pročtenou nejednu publikaci o dětech a vývoj dědí máte trochu zmapovaný. Na tomto místě jen připomínám, abyste brala v úvahu, že máte dvojčátka, která se vývojem mohou lišit nejen od svých vrstevníků, ale i od sebe. Pokud se děti narodily dříve, nezapomeňte od jejich věku odečíst dny, které měly strávit ještě u Vás v bříšku. Takovému věku (věk počítaný ode dne, kdy se děti měly skutečně narodit) odborníci říkají "gestační věk". Většinu dvojčátek sledují odborníci - neurologové a neonatologové, kteří vývoj dětí sledují. Nejste-li si s něčím jista, vždy informujte svého pediatra.

Netrapte se tím, že jiné děti už lezou, či chodí. Každé s dvojčátek berte jako individualitu a tak k němu i přistupujte.

Vlastní zkušenost

Zopakuji, že se mi chlapci narodily ve 37 týdnu těhotenství, tedy o tři týdny dřív

Martin - 2630g

Petr - 2420g - méně zralý

Martínek byl vždy šikovnější, později lehčí a mrštnější, ovšem chodit začal o měsíc později, než Petřík. Ten zase mnohem později seděl. Vidíte, že rozdíly mezi dětmi mohou být velké.

Jak předcházet úrazům?

Dostali jsme se k nejdůležitějšímu tématu. Bohužel nejvíce nebezpečí číhá na děti právě doma. Zabezpečte dětem domov tak, aby se dobře cítily a vy jste nebyla zatížena neustálým hlídáním a odstraňováním nástrah na poslední chvíli.

Bezpečný domov

Abyste dětem vytvořila opravdu bezpečný domov, připravte se na to, že se na určitý čas budete muset zříci třeba i svého pohodlí. Pokud domácnost dětem maximálně přizpůsobíte, ušetříte si spoustu času, nervů a ochráníte děti před možnými úrazy. Je také důležité, aby požadavky dětí plně akceptovala i celá vaše rodina. Stůjte si za svým i za cenu, že nebudete moci přijímat návštěvy, tak jak by si rodina představovala. Všem vysvětlete, že děti jsou pro vás prioritou a až odrostou vrátí vše i s úroky.

Nezapomeňte

Když budete jedno dítě přebalovat, druhé mějte ve stoprocentním bezpečí a NIKDY nespoléhejte na to, že se miminko třeba ještě neumí otočit, aby spadlo z gauče.

Děti se rychle pohybově vyvíjí a jsou doslova každý den jiné.

Pro malé děti je bezpečno v postýlce, ale přijde doba, kdy se i v postýlce mohou ošklivě uhodit do hlavy. Mám na mysli období, kdy se děti učí stoupat na nožky.

Děti jsou rády na zemi.

Pro správný pohybový vývoj je dobré do pěti měsíců dávat děti do volného prostoru - tedy na zem. Vůbec nevadí, že se děti třeba ještě ani neotáčí . Uvidíte, jak je prostor bude stimulovat k pohybu. Děti na zemi vám nemohou nikam spadnout, ale i tak je zapotřebí prostor upravit.

1. Mimina nesmí být v průvanu. Proto než je dáte na zem zkontrolujte, zda- li na ně nebude táhnout.
2. Nezapomeňte, že u země bývá chladněji, obzvlášť v rodinných domech.
3. Když děti ještě nelezou, položte je na pestrobarevnou deku. Barvy děti nesmírně stimulují k pohybu. V obchodech najdete i deky pro kojence s různými hračkami a pískátky.
4. Všechny zásuvky opatřete záslepkami.

Starší sourozenci

První dny budete mít zřejmě obavy, aby na mimina v zápalu hry nešlápl, nebo nespadl jejich starší bráška, nebo sestřička. Proto malé divochy neustále upozorňujte, ať se dívají, kam šlapou, ale rozhodně je od miminek neoddělujte. Budete překvapena, jak brilantně se mezi nimi začnou starší děti pohybovat. Horší situace bude s teprve dvouletým sourozencem. Šikovný táta-kutil může pro dvojčata sestavit velikou ohradu, ve které budou opravdu v bezpečí.

Vlastní zkušenost

My jsme pro děti vyklidili celý obývák. Konferenční stolek jsme odklidili a do futer místo dveří opřeli dřevěnou desku potaženou molitanem a látkou. Elektroniku (video a rádio) přemístili do vyšších sfér a místo keramických dekorací dětem vyskládali hračky. Děti mi z obýváku neutekly a kolikrát si tam celé dopoledne pěkně hrály a já jsem si byla jista, že se dětem nemůže nic přihodit. Nepočítám běžné nehody (boule), které nijak neohrožují zdraví děcek, stejně se jim neubráníte a k prvním krůčkům prostě patří. Ovšem návštěvy jsme přijímat nemohly. Za spokojenost moji i dětí, tato oběť jistě stála.

Dát dětem "prostor", je tedy to nejjednodušší, nejbezpečnější a nejlepší hlavně pro jejich správný pohybový i psychický vývoj a pro vás znamená osvobození od neustálého hlídání.

Děti začínají stoupat na nožky

To je první kritické období. Děti si umí stoupnout na nohy, ale ještě neví jak dolů. Mohou se uhodit o nábytek, spadnout dozadu na zátylek a také ublížit samy sobě. Buďte tedy neustále ve střehu a nezoufejte. Většinou se jedná o pár dnů i týdnů, než děti přijdou na správný postup.

Dětem pomůže, když jim ukážete, jak se dostat opět na zem na "čtyři". Jednu ručku přidržte na místě, kde se drží, nožky odsuňte od nábytku (stěny)tak, aby se druhá ruka dotkla země. Postup zopakujte párkrát za den a úspěch na sebe nenechá dlouho čekat.

Děti se ohrožují navzájem

Jedno děcko bude tak usilovně "pochodovat "kolem nábytku, že v zápalu nemilosrdně shodí druhé, jež se teprve pokoušelo dostat se do stoje. Můžete-li "zasáhnou"a ošklivému pádu zabránit, děti od sebe rozhodně neoddělujte. Musí si na sebe zvyknout a za nedlouho se kolem sebe budou bravurně pohybovat, aniž by si ublížily. Když máte něco neodkladného, pro jistotu děti od sebe oddělte.

Vlastní zkušenost

Mě velice pomohly síťové ohrádky, které jsem měla v kuchyni. Děti v nich byly, než jsem například obývák uklidila, vyvětrala, když jsem šla s" košem". Také se v nich naučily ze stoje slézat zpět na "čtyři". Získaly v nich důvěru. protože díky dokonalé konstrukci ohrádek se nikdy neuhodily. Ohrádky jsem si půjčila od kamarádek. Nové jsou dosti nákladné. Ohrádky s námi "jezdily" i na návštěvy a na chatu. Jsou lehké, skladné - prostě velice praktické.

Už aby chodily!

Kdepak! Čím později začnou chodit, tím lépe pro děti i pro vás. Myslím rozmezí mezi 12 a 17 měsíci. Případnou pochybnost budete jistě řešit se svým pediatrem. Správná rehabilitace ukáže dětem tu nejlepší a nenásilnou cestu.

Co byste maminky, tatínci (i prarodiče) nikdy neměly dělat?

1. Děti neposazujte dříve než si sednou zcela samy.

Obzvláště na jaře maminky láká své dětičky pěkně posadit do kočárku, aby viděly, byly hodné a vydržely déle venku. Buďte trpělivé a nepleťte si tzv. "šikmý sed", kdy se dítě opírá o jednu ruku. V takové fázi může děcko spočinout docela dlouho a může dříve stát na nohou, než opravdu vzpřímeně sedět. V tomto případě trpělivost přináší daleko více, než růže.

2. NIKDY děti nedávejte do chodítek.

Toto zařízení dětem poškozuje zdraví, brzdí jejich pohybový vývoj a může být životu nebezpečné. Čeští pediatři dokonce usilují o zákaz výroby těchto zvrhlých nástrojů, přinášejících pro naše děti, to nejhorší.

3. Pokud děti samy nechodí, nevoďte je za obě ruce.

Pro dětské klouby a nožky je taková "chůze" nepřípustná. Dětem se ale líbí a babičky ji dětem rády dopřejí. V tom si sjednejte pořádek, protože by jste se mohla stát otrokem dětí vyžadujících toto potěšení.

Proč vás zrazuji od chodítek?

Protože tato pomůcka nesprávně zasahuje do pohybového vývoje dítěte. Je sice pravda, že chodítko děcku poskytuje nové možnosti pohledu na svět a pohybu, když ho ještě samo není schopno . Rodiče se mnohdy těší z radosti potomka a svého klidu, když se dítě na chvíli zabaví, ovšem si neuvědomují, že za tohle všechno platí tím nejdražším. Dětské svaly, klouby a hlavně páteř nejsou na takovou zátěž uzpůsobeny. Zvykají si pomalu s postupným vzpřimováním tělíčka dítěte. Aby se dítě v chodítku pohybovalo, musí jinak posunout těžiště-více dopředu a odráží se špičkami chodidel, což je přesný opak základů správné chůze.

Dítě v chodítku má lepší přístup i k nebezpečným věcem a to si rodiče nestačí vybavit. O pádu v chodítku ze schodů nemluvě, zde jsou následky smrtelné. Ano, i to se stává.

Tak už je vám jasné, že za chodítka od štědrých příbuzných pěkně poděkujete a nadobro jej uložíte na to nejnedostupnější místo, které najdete.

Výchova dětí je někdy zapeklitá

Děti velice brzy začínají zkoušet, kam až "mohou zajít". Proto už v ranném dětství musíme my rodiče stanovit pevné hranice a nikdy je samy nepřekračovat. Píše se to jednoduše, ale i já jsem se ve výchově dopustila mnohých chyb. Teď u "druhých " dětí si okamžik nesprávného výchovného počínání uvědomuji (na rozdíl od "první" dcery), ale ne vždy chybu v ten moment napravuji. Jednoduše z lenosti, protože důslednost by stála nějaké ty síly a také pro klid.

I manžel mi někdy nadá: "Ty jim dáš na hraní i sirky, abys měla od nich pokoj". Ale kdo z nás "ubitý" nepřetržitou péčí o děti, by kolikrát rád po "sirkách" nesáhl - aby měl alespoň chvilinku pro sebe. Abych mohla dopsat tento odstaveček dala jsem dvojčatům prázdné kelímky od jogurtů (podle manžela nepřípustnou hračku) a dcerce jsem pustila námi rodiči zavrhovaný stupidní kreslený "nesmysl" v televizi - prý pro děti.

Kde je hranice?

Většinou povoluji drobné prohřešky, jako je lezení na pohovku. Třikrát zakážu, ale počtvrté povolím. A děcka mají o další "krůček "náskok a zkouší kam dále ustoupím.

Ovšem nekompromisní jsem u "přestupků", jež by děti mohly ohrozit na zdraví. Stejně tak, když děti oblékám, musí sedět na "zadku".

Sama maminko poznáte, že čím více dětí, tím větší musí být disciplína. Nemám na mysli "peskování", ale jakási pravidla, které musí všichni členové rodiny dodržovat, aby všechno fungovalo. Batolata se proto musí podřídit a počkat (posedět), až na ně přijde řada a ne aby se celá rodina točila kolem nich s omluvou, že "Pepíček" nechce hačat, ale plazit se po zablácených schodech.

Od maminek slýchávám, jak jsou děti neposedné, jak "šplhají"po nábytku, lezou na okenní parapety a ony s tím prostě nic nezmohou a modlí se aby nepřišel další pád. Zde si myslím, že jde o hrubou výchovnou chybu. Je zde v sázce zdraví dětí a nemůžeme podstupovat taková rizika . Na druhé straně musíme dát dětem prostor k pohybovému vývoji a v rámci "uhlídání"jim dopřát pokušení sil.

Ještě jeden postřeh

Zjistila jsem, že když Martin ví, že "má záchranu" (věčně za ním poskakující babičku), dovolí si i nad rámec vlastních sil. Například se střemhlav se vrhá z křesla do prostoru. Naopak, když je sám, dává si secsakramentský pozor, aby si neudělal "bebinko".

No a s neustálou záchranou jsme vychovávali dcerku a bylo to o ústa. Pochopitelně z pěti pokusů o "skok plavmo z pohovky" se alespoň jeden nezdařil a tak se dcerka honosila boulemi různých odstínů modré, občas nějakým zásekem na čele o futro. Tady problém zlehčuji s radostí, že má dvojčata nevydají za jednu rozmazlenou Veroničku.

Stejně tak děti neuplácíme

To je můj nejčastější výchovný prohřešek. "Dívej, co maminka půjčí, když se necháš přebalit!" V tomto ohledu děti bývají stejní jako zaměstnanci státní správy -už neví, co by chtěly za "úplatek". Je fakt, že u dětí se alespoň dočkáme klidného poležení. Uplácení batolat začíná u k tomuto účelu připravených chrastítek a (u nás) končí zubní pastou (děti přebaluji v koupelně) a šamponem, kterého si jednou dcerka lokla. Právě na přebalovacím pultě máme příležitost nacvičit důsledné "ne".

Jen co děti nakrmím, obleču, snesu do kočárku a už můžu vyrazit! -říkáte kamarádce, co na Vás čeká před domem a zlobí se, že vám to tak dlouho trvá!

Vlastní zkušenost

Když jsem děti ještě kojila (vždy zároveň), vypravení na procházku v chladném počasí se všemi třemi dětmi, trvalo čistou hodinu. Děti jsem nakrmila, přebalila, když pily na "etapy" - ještě jednou nakojila, oblékla, oblékla dcerku, sebe, nachystala tašku. Zpocená jsem byla jako kůň, dcerka protivná - "mami, tak už jdeme", kluci také řvali - unavení, ospalí. S velkou slávou jsme vyrazili na procházku a někdy už za hodinu utíkali domů, protože jeden s kluků měl opět hlad. Vycházky se všemi třemi dětmi stály mnoho sil, ale s oteplováním se situace zlepšovala.

Neodmítejte pomoc

Sama uvidíte jak vám pomůže, když někdo alespoň děti snese do kočárku, chvíli u dětí počká, abyste se mohla v klidu obléci, nalíčit a nešla jste z domu neupravená a už před procházkou zbitá jako pes. Jenže kolik maminek může nějakou pomoc využít? Většina z vás stejně zůstane na všechno sama. Proto se svět nezboří, když na procházku vyjdete třeba obden. Dětičky můžete nechat spát v postýlkách u otevřeného okna. Je velice smutné, že to nejkrásnější - procházky s kočárkem - je u dvojčátek tak náročné. Blahopřeji maminkám, které mohou mít děti na balkoně, či na zahrádce a samy si sednout za nimi na vzduch s pěknou knížkou.

Co maminky z paneláku?

Znám maminku, která bydlí ve čtvrtém patře bez výtahu. Kočárek má naštěstí zabezpečený v kočárkárně (Ve starých činžácích ani kočárkárna nebývá). Když jde sama s dětmi ven, jedno děcko si dá do klokanky na břicho, druhé do krosny na záda a tak je snese dolů do předem připraveného kočárku. Nahoru pak šlape stejně, ještě s nákupem. To je výkon hodný horolezce. Podotýkám, že tato maminka se před porodem intenzivně věnovala lehké atletice a k takovým výkonům má fyzické předpoklady. Já děti nosím jedno po druhém, do prvního patra rodinného domu a docela mi to stačí. Lituji maminky, kterým majitel domu nevyjde vstříc a neumožní jim zabezpečení kočárku v domě.

Dobrý nápad, jak na schody

Tuhle jsem viděla maminku, jak tlačí kočárek do schodů před domem, po šikovných kolejnicích, které se daly přiklopit ke zdi, aby nezavazely ostatním spolubydlícím. Kolejnice byly vyrobeny z nějakého lehkého kovu (asi z hliníku) spojeny obyčejnými latěmi. Pro šikovného tátu nebude zatěžko takovou ohromnou pomůcku vyrobit. I když se může stát, že těžký dvojčecí kočárek po kolejnicích nahoru sotva vytlačíte. Já jsem vždy poprosila kolemjdoucí pány, aby mi s kočárkem pomohly.

Dobrý nápad, jak na městskou hromadnou dopravu.

Tento "nadpisek" berte ironicky. Přiznávám, že jsem s dvojčaty MHD nikdy necestovala. Ale znám pár maminek s dvojčátky, které jsou odkázány pouze na hromadnou dopravu. Tuším, že bych nyní své desetikilové kluky v kočárku do tramvaje ani s pomocí nevyzvedla. Kdybych si na zastávce vyhlídla dva silné chlapíky, možná by se nastupování do dopravního prostředku stalo zábavné, díky navazování kontaktu s opačným pohlavím. Stává se, že v dopoledních hodinách cestujeme se staršími spoluobčany a pokus o nástup do tramvaje s nepříliš silným pomocníkem by mohl být riskantní. Jednou jsem viděla, jak dva chlapíci téměř vyklopili děcko z kočárku, při vystupování z autobusu. Vinu musím připsat otci, který pomocníka nepoučil, za jakou část má kočárek uchopit. Ona část kočárku zůstala pánovi v ruce a kočárek padal i s děckem. Proto pomocná osoba drží kočárek vždy za madlo-rukojeť.

Prý Dopravní podnik města Brna poskytuje službu hendikepovaným spoluobčanům. Jde o průvodce v MHD. Zavoláte a objednáte si průvodce, který by vám měl při cestování pomáhat. Myslím že je to dobrá věc, třeba pro maminku, která ještě z dětmi necestovala a bojí se jak vše zvládne. Jednou si to zkusí s pomocí, zjistí, že to není tak náročné a příště si troufne i sama. U nás v Brně jezdí jedna tramvaj i pro "vozíčkáře". Jů, to by se to jezdilo, nebýt těch šílených schodů do všech dopravních prostředků. Budiž nám maminkám útěchou, že tento problém řešíme jen dva roky, než děti budou samy ťapat. Pro občany upoutané na invalidní vozík je to celoživotní trápení.