Jak zacházet s nemocným dítětem

Všeobecné zásady

Mluvíme nyní o nemocech, které jsou léčeny v domácím prostředí – tedy takové, jež dítě neohrožují na životě. Mám na mysli nachlazení, angíny, virózy, dětské infekční choroby apod.

Hodně maminek ví z vlastní zkušenosti, že dítě najednou nechce jíst, je mrzuté, unavené, ačkoliv ještě nejeví výrazné známky žádné choroby. Právě nechutenství je častým počátkem onemocnění. Je třeba to respektovat a dítě do jídla nikdy nenutit. Děti totiž často jednají instinktivně. Organismus sbírá síly na boj s nemocí, proto se snaží ušetřit energii, kterou by jinak musel věnovat na zpracování potravy. To se samozřejmě netýká příjmu tekutin, potřeba tekutin se naopak zvětšuje. Pokud dítě samo projeví o jídlo zájem, je třeba mu nabízet lehká, dobře stravitelná jídla – ovocné přesnídávky, zeleninové vývary, těstoviny, k pití čaje a ředěné ovocné šťávy. Naprosto nevhodná jsou smažená nebo pečená jídla, uzeniny a jídla typu „rychlé občerstvení“.

Teplota

je sama o sobě obranným mechanismem organismu, který se snaží sám pomocí vlastních sil se s nemocí vypořádat. U dětí, které nemají neurologické onemocnění (např. epilepsii) a nikdy neměly křeče z teploty (tzv. febrilní křeče), teplotu do 38°C zbytečně nepotlačujeme. Teprve stoupá-li výše, je dobré zasáhnout. Velmi vhodné je použití zábalů, koupelí či vlažných sprch. Z preparátů, které tlumí teploty, není vhodné podávat dětem do 15 let Acylpirin. Existuje řada dalších, vhodnějších preparátů jak ve formě sirupů, čípků i tablet – např. Paralen, Eferalgan, Dafalgab, Panadol, Ibuprofen apod. I u těch je však třeba samozřejmě pečlivě dodržovat dávky a intervaly mezi podáním. Při vysokých teplotách je vhodné tuto léčbu kombinovat se zábaly. Rovněž bychom měli dítěti podávat dostatek chlazených nápojů – často a po menších dávkách.

Není nutné s každou zvýšenou teplotou navštěvovat lékaře. Pokud dítě nejeví vážnější příznaky, jako jsou zvracení, bolesti břicha nebo výrazná nespavost, můžeme 2 až 3 dny vyčkat. Většina virových onemocnění začne během tří dnů pomalu odeznívat.

U dětí bývá často známkou uzdravování právě vracející se chuť k jídlu. Samozřejmě to neplatí zcela univerzálně. Děti často reagují jinak než dospělí, a tak se můžeme setkat i s dítětem, které má opravdu silnou angínu, a přitom si vesele pochutnává a na bolesti v krku si moc nestěžuje.

Bolesti

Obecně platí, že bolest je varovným signálem organismu, že něco není v pořádku. Bolestí se chrání sám organismus před dalším poškozením. Je tedy třeba tyto signály respektovat. Bolest bychom neměli násilím přemáhat, ani dlouhodobě tlumit, aniž bychom pátrali po její příčině.

Při bolesti uší, zubů, hlavy, kloubů můžeme dětem ulevit pomocí studeného obkladu. Stačí namočený ručník, plena, nebo můžeme použít i lidový léčitelský prostředek – tvarohový obklad. Jedná se samozřejmě jen o „první pomoc“. Dále je vždy na místě lékařské vyšetření.

Z léků, které tlumí bolesti, můžeme podat Paralen nebo Brufen. Jen u bolestí břicha tyto léky nejsou vhodné, na místě je spíše podat třeba živočišné uhlí. Bolesti břicha bychom neměli nikdy podceňovat, ale měli bychom dítě dát vždy vyšetřit. Pokud to není hned možné, podáváme jen tekutiny, žádné jídlo.

Úrazy

Běžné odřeniny, poškrábání a naraženiny stačí omýt vodou a mýdlem, vyčistit od hlíny, škváry apod. Pokud máme při ruce dezinfekci (Septonex, Jodisol), můžeme ji použít, ale v podstatě stačí na povrchní zranění jen mýdlo a voda.

Na otevřené plochy nikdy nepoužíváme zásypy. Měli bychom bránit znečištění, zbytečně poškozené místo nemáčet, ale nechat je volně hojit. Také oblečení má být volné, aby zranění mohlo „dýchat“.

U úrazů, které poškozují povrch těla, a zvláště u takových, jako jsou píchnutí trnem, hřebíkem apod., je nutné zkontrolovat očkování proti tetanu. U dětí se toto očkování provádí do patnácti let pravidelně. Pokud rodiče s dítětem na očkování docházejí tak, jak jsou zváni, není se čeho obávat. Pokud pozvánky na očkování nerespektují, ohrožují dítě přímo na životě. Přeočkování proti tetanu se provádí každých deset let. Po dovršení devatenácti let, kdy pacienti přecházejí do péče obvodních lékařů pro dospělé, se musejí o očkování starat sami.

U opařenin je první pomocí tekoucí studená voda. A rychlá první pomoc u takových nehod je rozhodující. Je-li kůže po opaření nebo spálení jen zarudlá, jedná se o první stupeň, je-li tam puchýř a kůže je i narušená, jedná se o druhý stupeň. Jestliže je kůže úrazem poškozena natolik, že dochází ke krvácení a mokvání, jedná se o třetí stupeň. Poškození třetího stupně vždy vyžaduje odbornou lékařskou pomoc. Zvláště pokud se jedná o větší plochu, může být ohrožen i život, a to speciálně v dětském věku.

Zdraví a život dítěte nejvíce ohrožují pády z výšky na hlavu. V takovém případě je nutné vždy dítě pečlivě sledovat, zda není spavé, není-li mu špatně, jestli nezvrací nebo se nechová „divně“. Po úrazu hlavy bychom dítě neměli nechat usnout. Je třeba hodnotit jeho reakce na otázky, jak se jmenuje, co je dnes za den, kde má svoje hračky apod. Vždy je na místě vyšetření lékařem.

Dojde-li k úrazu končetiny, je vhodné ji znehybnit a dítě dopravit k lékaři, kde se v případě potřeby udělá rtg vyšetření.

Autorka pracuje jako praktický lékař pro děti a dorost.