Je-li nutné, aby děvčátko nebo dospívající dívka byly gynekologicky vyšetřeny, maminku to nejprve vyděsí. Představí si totiž, jak její dcerce na gynekologickém vyšetřovacím stole lékař zavede prst a třeba i kovová gynekologická zrcadla do pochvy, a tím jí samozřejmě poruší panenskou blánu.
To je však obava, která pramení z nepoučenosti a neznalosti pravidel gynekologie dětí a dospívajících.
Lékař, který se gynekologií dětí a dospívajících zabývá, samozřejmě panenství respektuje. Ale nejen to. K jeho erudici patří, aby uměl s dětskou i dospívající pacientkou jednat, aby si k ní uměl najít psychologicky vhodný přístup. Podle stáří a v mezích jejího chápání musí umět vysvětlit, proč ji k němu poslali a co a jak jí bude dělat.
Na rozdíl od běžného gynekologického vyšetření dospělé ženy spadá do oblasti gynekologie dětí a dospívajících také zhodnocení celkového vývoje a případně stavu pohlavního dospívání. Vlastní vyšetřování by proto mělo začít změřením výšky, zvážením a zhodnocením rozvoje druhotných pohlavních znaků (prsy, stydké ochlupení a ochlupení v podpaždí) a zhodnocením celkového tělesného vzhledu pacientky.
Teprve pak se dostaneme k vlastnímu vyšetření, které by mělo mít tři součásti: vyšetření pohledem (prohlídka vnějších rodidel), vyšetření vnitřku pochvy a děložního čípku vaginoskopem a vyšetření pohmatem.
je v gynekologii velmi důležité. U dětí a panenských dospívajících dívek však zavádíme prst vždy jen do konečníku. Aby vtlačování prstu do konečníku nebylo nepříjemné, vždy si před vyšetřením ukazovák v rukavici navlhčíme kluzkým gelem.
Někdy vyzvu děvčátko, aby se mi pokusilo strčit ukazováček do ruky, kterou držím hodně sevřenou, aby muselo prstíkem hodně tlačit. Pak uděláme druhý pokus, při kterém ruku nesvírám, takže do ní holčička vsune prst velmi lehce. Takovýto pokus holčička pochopí mnohem lépe, než když jí budeme zdůrazňovat, že se „musí uvolnit, aby ji to nebolelo“. Budete-li se s malou dcerkou chystat na gynekologické vyšetření, zkuste jí to podobným způsobem vysvětlit už doma, zbavíte ji tím zbytečného strachu.
Moderní gynekologické vyšetření se ani u dětí neobejde bez vyšetření ultrazvukem, a to pouze přes stěnu břišní. Toto vyšetření vůbec nebolí. Opět je vhodné to děvčátku předem nějak vysvětlit, např.: „Paní doktorka ti namaže bříško bílou marmeládou a bude ti po něm jezdit malou studenou žehličkou,“ nebo podobně. Vyšetření ultrazvukem má však jednu nepříjemnou stránku: musí být plný močový měchýř – to je technická podmínka, aby do hloubky pánve bylo ultrazvukem „vidět“. A to, že se před vyšetřením nemohou vyčurat a ještě jim po bříšku jezdí chladnou ultrazvukovou sondou, snášejí děti s obtížemi, některé se při vyšetření i počurají.
Z toho si samozřejmě nic nedělejte, v ordinaci, kde se vyšetřují děti, na takové „nehody“ musejí být zvyklí! Jediné nepříjemné je, že pak musíme čekat, až se děvčátku močový měchýř znovu naplní. I toto by maminka měla své dcerce nějak vysvětlit a pomoci jí to překonat. U dospívajících dívek tento problém odpadá – snášejí vyšetření ultrazvukem bez obtíží jako dospělé ženy.
Při některých poruchách nebo onemocněních je potřeba odebírat z vnitřku pochvy materiál k vyšetření např. bakteriologickému (při výtoku) nebo cytologickému (k posouzení hormonální situace). Skrze přirozený otvor v hymenu (panenské bláně) se zavede do pochvy štětička (vata namotaná na špejli) a vzorek se natírá na sklíčko nebo jinak posílá do laboratoře.
Toto vyšetření je ze všeho, s čím se dítě v ordinaci dětské gynekologie setká, to nejnepříjemnější. Suchá štětička totiž okraje hymenu „dře“ a dítě to vnímá jako velmi nepříjemný pocit. Je proto lépe, když takové odběry děláme skrze trubičku vaginoskopu. Samo zavedení vaginoskopu nebolí a dotek štětičkou v hloubce pochvy již bolestivý není. I na takový odběr mohou maminky dcerky připravit s tím, že je to asi takové, jako když jim čistí vatou na špejli uši.
Je-li dítě vyděšené, k vyšetření je nenutíme, vyčkáme třeba na příští návštěvu. Někdy je velmi účinné, když před vystrašenou pacientkou vyšetříme jinou malou holčičku, která už je ostřílená. Když vyděšené dítě vidí, že vše probíhá klidně, vyšetření je pak již většinou bez problémů. Nepomohou-li však takové „finty“, pak rozhodně neprovádíme vyšetření za cenu „násilí“. Jednak bychom dítě vyděsili ještě víc, ale také bychom je při „zápase“ o vyšetření mohli i poranit a stejně bychom neměli šanci něco vyhmatat. Někdy pak stačí dítě zklidnit malou dávkou uklidňujícího prostředku. Jen vzácně musíme vyšetřit v narkóze.
Úspěch a zdárný průběh gynekologického vyšetření vždy záleží na spolupráci vyšetřené. U dítěte samozřejmě motivace chybí, proto je musíme k vyšetření připravit co nejlépe. Příklady, které jsem uvedl, se mi osvědčily v mé praxi. Každá maminka však zná svou dcerku nejlépe sama, a tak jistě najde ten nejvhodnější způsob jak na to. Čas, který tomu věnuje, se zúročí tím, že vyšetření proběhne hladce a přispěje k určení potíží a tím i ke správnému léčení, aniž to dítěti přinese nepříjemné zážitky, na které by dlouho nerado vzpomínalo.
Autor je přednostou Kliniky gynekologie dětí a dospívajících ve FN Motol v Praze.
Z knihy Jan Hořejší, Gynekologické problémy u děvčátek a dospívajících dívek, Grada, Praha 2003.
(C) 1999-2018 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Publikační systém WebToDate.