Stres matky v těhotenství je rizikem pro dítě

Podle metaanalýzy, která byla uveřejněna v lednovém čísle časopisu Psychological Bulletin, ovlivňuje stres matky její hormonální rovnováhu, což negativně působí na vyvíjející se plod. V pozdějším věku je u dětí, které byly tomuto zvýšenému riziku v prenatálním období vystaveny, vyšší pravděpodobnost vniku schizofrenie, poruch chování, deprese i dalších obtíží a chorob.

Autoři této analýzy z lékařského centra univerzity v nizozemském Utrechtu zkoumali 255 výzkumů, které se zabývaly vlivem prostředí embrya (lidského i zvířecího) v těle matky na pozdější psychopatologii. Jak u lidí, tak u pokusných hlodavců byla opakovaně zjištěna souvislost mezi stresem matky v období gravidity a psychopatologií (resp. behaviorálními změnami u zvířat) potomků v pozdějším věku. Nebyl však prokázán jednoznačný mechanismus, který je za tuto souvislost zodpovědný.

„Vystavení mateřskému stresu může být spojeno s abnormalitami ve vývoji mozku,“ říká hlavní autorka analýzy, Anja Huizinková. Tyto odchylky mohou významně působit na pozdější chování dítěte. Huizinková se domnívá, že prenatální stres matky není spojen s rizikem vzniku jedné konkrétní duševní poruchy. Tuto teorii však zastává řada jiných vědců. Ti se nejčastěji domnívají, že prenatální stres podmiňuje pozdější riziko vzniku schizofrenie.

Výzkum z roku 1998, který vedl nizozemský profesor Jim van Os z Maastrichtské univerzity, se zaměřil na vztah mateřského stresu způsobeného německou invazí v roce 1940 a pozdější psychopatologií u dětí, jejichž matky byly v tomto období těhotné. Podařilo se shromáždit údaje o 100 000 lidech, jejichž matky byly v období invaze těhotné. Autoři zjistili, že u těchto lidí byl statisticky významně vyšší výskyt schizofrenie ve srovnání s osobami, které se narodily o rok dříve, resp. o rok později. U afektivních poruch nebyly rozdíly zjištěny.

Rozhodující jsou přitom zejména počáteční fáze těhotenství (první a druhý trimestr), kdy probíhají klíčové fáze vývoje mozku dítěte. Mezi vědci panuje shoda v tom, že stres matky působí na plod hormonálními mechanismy. Jeden takový mechanismus byl objeven během výzkumů na zvířatech. Klíčovou roli v něm hraje hypotalamo-hypofyzární-nadledvinová osa. Dlouhodobá aktivace tohoto systému u matek může vést k jeho dysregulaci – u dítěte pak může docházet k poruchám v regulaci stresových hormonů. To má za následek poruchy v emoční sféře a obtíže při zvládání stresových situací.

U zvířat bylo prokázáno, že nadměrné vystavování plodu působení stresových hormonů před narozením vede k poklesu počtu receptorů citlivých na stresové hormony v hippokampu. Tato oblast mozku hraje důležitou roli při stresových reakcích. K podobnému snížení citlivosti hippokampu by mohlo docházet i u lidí, k ověření této hypotézy však bude nutný další výzkum.