Strach ze studené vody

Každá snaha dosáhnout otužení fyzikálními medii (vzduchem či vodou) má význam zejména z preventivních důvodů. Jde však o to, jak rychlá a jak účinná tato snaha může být. Otužování samo o sobě je děj, který vede k úpravě reflexů mezi cévami tělesné periferie a nosu, vyvolaných chladovým podnětem. Zlepšení tohoto děje napomáhá ke schopnosti cév nepropustit choroboplodné zárodky do sliznice nosu zejména při působení chladového podnětu a prakticky tak vytvořit jistou ochranu dosaženého stavu tělesné odolnosti. Ta má jinou fyziologickou podstatu a vzniká jinak než jen pouhou jen úpravou cévních reflexů chladovým podnětem.

Při otužování svých dětí vodou jsem se držel fyziatrických zásad ("čím kratší je intenzivní podnět, tím je méně náročný" a "na intenzivní tepelný pozitivní podnět má navazovat vždy jeho negativní kontrast"), jakož i poznatků, získaných z praxe o neblahém vlivu prochládání končetin byť mírným, ale déletrvajícím podnětem, které může končit onemocněním. Abychom u našich dětí dosáhli přijatelného stupně otužilosti, tak jsme po každém zvýšení tělesné teploty (po teplé koupeli, po každé tělesné aktivitě a zejména každé ráno po opuštění teplého lůžka) děti sprchovali - nejprve teplou sprchou (do 37°C) a hned na to krátkým postřikem vodou z vodovodního řadu, tj. asi 15°C teplou. Dbali jsme na důkladné vyfrotýrování, vysušení vlasů a suchou obuv na cestu do školky či školy. Ukázalo se, že efekt pravidelného ranního sprchování se díky pocitu svěžesti obrazil především v dobrém psychickém rozpoložení. Víc není potřeba a ani nelze od sprchování očekávat.

Nicméně i sprchování střídavě teplou a studenou vodou má svůj význam, musí být ale soustavně pravidelné, tedy každý den. V tom je preventivní podstata otužilosti, protože se takto udržuje potřebná adaptace cév nosní sliznice na stažení cév v kůži, jestliže prochladnou nohy v mokré obuvi, anebo se zpocené dítě ponechá bez osušení jen v klidu. Je-li takto reflexně porušena obranná reakce cév v nosu, dochází k ochromení napětí jejich stěn, sliznice prosákne a vždypřítomné choroboplodné zárodky mají volný prostup do krevního oběhu. To je cesta ke vzniku nemoci z "prochlazení". Obava z prochlazení je často zdrojem falešné představy mnoha matek, že studené vodě je třeba se vyhnout. Prochlazení ze styku i s ledovou vodou není třeba se obávat, je-li organizmus zahřátý.

Pokud se týká vlivu sprchování na zdravotní stav, musím objektivně říci, že hlavní roli na zvýšené tělesné odolnosti mělo u mých dětí spíše pravidelné saunování. To nejlépe odpovídá výše uvedeným zásadám, protože intenzivní a kontrastní saunová lázeň má široký vliv na tělesné funkce, založené na modulaci (tedy úpravě) funkcí imunitního, oběhového a hormonálního systému. Po celou školní docházku měly naše děti absenci ve škole pouze tehdy , když přijela na vzácnou návštěvu babička a ony proto zůstaly doma, podezírám je, že kvůli jejím dobrůtkám.

Choulostivost některých dětí na chlad je vlastně projevem snížené tělesné odolnosti a nedostatečné otužilosti. Snaha o jejich zlepšení má několik forem.

• pro vznik celkové odolnosti je významné využívání horka a chladu v podobě slunění a koupelí během léta. To je také nejpřirozenější způsob jak získat odolnost vůči infekcím aspoň do doby výskytu podzimních epidemií viróz.
• v chladné sezóně roku (prakticky ale kdykoliv) nahradí tuto klimatickou stimulaci a to celkem rychle nadlouho pravidelné saunování.
• také pravidelné denní teplotně střídavé sprchování napomůže zlepšit reflexní reaktivitu vztahu cév periférie k cévám v nose a preventivně bránit prostupu infekce.
• dostatečně dlouhý denní pobyt na čerstvém vzduchu je důležitý především proto, že se dítě dostává mimo infekční prostředí, nikoliv proto, že má vdechovat chladný vzduch. Není potřeba stanovovat časovou normu expozice dítěte venkovnímu vzduchu. Ostatně v létě to není nutné, v zimě ji chlad naopak zkracuje.
• doporučované otěry a oplachy končetin, tváře i trupu působí především osvěživě, ale spoléhat na trpělivost a dostatek času moderních rodičů, aby se po čase dosáhlo jakés takés adaptace dítěte na chlad se mi zdá příliš poplatné staromódním balneologickým procedurám, kdy na to byl čas. V pozadí doporučení těchto mírných aplikací vidím strach ze studené vody, proto ta uctivá opatrnost vůči jejímu použití u dítěte.

Není ovšem divu, jestliže se neuváženým používáním studené vody ať ve sprše či v polevech vyvolává nepřiměřená reakce dítěte, nepřipravené prohřátím. Nejde však o šok (to je reakce na nefyziologické podněty, provázející závažné poruchy životních funkcí organizmu). Spíše jde o hysterioidní reakci, zejména dojde-li k dopadu chladné vody na zátylí, který vždy vyvolá přechodné zatajení a zástavu dechu. Takový postup "otužování"u dětí není nutný, podstatou snášení chladového podnětu je jedině předcházející zahřátí organizmu, nejlépe termickým stresovým podnětem jaký poskytuje saunová lázeň. Vyvolá pestré antistresové reakce, které zakládají vznik dlouhotrvající imunity a stabilizaci vegetativních reakcí. Tento efekt prohřátí poznali lidé už v pravěku a zanechali nám znalost principu, který slavný francouzský fyziolog Claude Bernard vyjádřil slovy: Bez udržení normální tělesné teploty není života.

Autor je nestor saunování v Česku.