Na výlet i s kočárkem: Radotínské údolí

Naopak - ač to tak zpočátku vůbec nevypadá, především první polovina trasy skýtá množství nástrah, při jejichž překonávání bude důkladně prověřena kondice a trpělivost ctěného výletníka - koneckonců, proč by si měl člověk odepřít tu trochu adrenalinu jen proto, že s sebou vozí mrňouska v kočárku? Ono totiž opět platí, že s dobrým "strojem" se dá projet (skoro) všechno a nakonec, když už jsme v cíli a znaveni čekáme na vlak nebo autobus, se většinou dostaví takový vtíravě příjemný pocit, který se nám neúnavně snaží vsugerovat, že přes veškerou vynaloženou námahu to vlastně bylo úplně fajn a v pohodě.

Nejprve je nutné dopravit sebe i kočárek na začátek Radotínského údolí, konkrétně na zastávku autobusu MHD č. 256 s názvem Maškův mlýn. Tento spoj jezdí od vlakového nádraží Praha - Radotín ke stanici metra v Nových Butovicích a opačně. Je možné tedy využít jak směru z Radotína (kam se dostaneme vlakem z hl. nádraží, event. z Prahy-Smíchova, popř. též autobusem MHD, např. č. 244, 172 od Smích. nádraží, nebo č. 165 z Jižního města), tak i směru od stanice metra trasy B v Nových Butovicích. Z Radotína odjíždí autobus o víkendových dnech v časech 08:09, 10:09, atd. každé dvě hodiny, cesta trvá 12 minut. Z Nových Butovic jsou odjezdy v 09:09, 11:09, atd. každé dvě hodiny, cesta trvá rovných dvacet minut. Pozor - zastávka Maškův mlýn je na znamení!. Po vystoupení z autobusu jdeme po okraji silnice, po níž jsme přijeli, směrem jako k Novým Butovicím, až dojdeme ke křižovatce s lesní cestou, která zde odbočuje vlevo. Vede po ní červená turistická značka, po které budeme pokračovat dál. Opatrnost bude na místě při chůzi po silnici od autobusové zastávky po zmíněné rozcestí, neboť vozovka je velice úzká a projíždějící auta nemají mnoho prostoru k vyhýbání. Naštěstí se jedná pouze o krátký úsek.

Odbočka ze slinice na začátku trasy

Po odbočení na lesní cestu přejdeme po této hned v úvodu sympatický čistý potůček (teče propustkem pod cestou) a dále pokračujeme širokou pohodlnou cestou, která nikterak nevěští jakékoli obtíže. Po necelém kilometru však začíná kvalita povrchu nenápadně klesat - objevují se častější výmoly, kameny a bláto, ale stále to ještě bez problémů jde.

Cesta k bývalému mlýnu

Bývalý Rutický mlýn

Takto dojdeme až k romantickému Rutickému mlýnu, u něhož, jak už to tak u mlýnů bývá, se těsně k naší cestě přiblíží po levé straně potok zvaný Radotínský. Pokračujeme dále, až dojdeme pravotočivým obloukem k rozcestí. Rovně bude pokračovat příjemná prašná cesta, vlevo pak pěšina za lávkou přes potok. Zde se dáme, jak jinak, vlevo po červené značce. Problémem pro kočárek však bude chybějící výplň lávky - naštěstí hned vedle je brod, který však mimo suchá období není příliš mělký. Přejet se zde ale dá, i za cenu zutých botek a případného přenesení kočárku ve dvou, aby se nenamočily věci vezené v košíku na podvozku. Na druhé straně potoka už půjde do tuhého. Poutník se zde ocitne v nefalšované džungli všemožného zeleného rostlinstva, travin a obřích lopuchů, mezi kterými se nesměle probíjí hrbolatá úzká pěšina, blátivá snad i za dlouhého sucha, posetá výmoly a podobnými nástrahami, které jsou kočárkům vesměs krajně nepřátelské. Projet se tudy nakonec dá, ale chce to pevné nervy a hrubou sílu. Pokud má naše miminko negativní vztah k drncání přecházejícímu až k nadskakování (to naše kupodivu tvrdě spalo), bude vhodnější, aby jeden z partnerů uvázal dítě do nosítka a druhý se chopil prázdného kočáru, a to po celé trase vedoucí v údolí. Po chvíli naši stezku pohltí les, ale úlevy se nedočkáme - výmoly nahradí kamení, vymletý břeh a z toho plynoucí nutnost brodění s kočárkem po okraji potoka - naštěstí jen nějakých 20 metrů. Poté se před námi zjeví lávka, která nás převede na druhý břeh potoka. Cesta se rozšíří, ale kamení a kořeny nám budou ztěžovat postup i tady. Postupně však doklopýtáme až ke Kalinovu Mlýnu, který se musí obejít nenápadnou pěšinou vpravo, což je tu vyznačeno. Zde již jedeme pohodlně po měkké trávě, zdá se tedy, že to nejhorší je za námi. Pokračujeme okolo mlýna na rozcestí s modrou turistickou značkou, po které půjdeme vzápětí přes poslední lávku, na kterou je tak obtížný nájezd, že se musí kočárek vysadit. Hned za lávkou jsme nuceni poznat, jak hluboce jsme se zmýlili: Modrá turistická značka nás vede lesní cestou, která je prosta větších výmolů a podobných překážek, ale strmost jejího stoupání obzvláště v některých místech vyžaduje hodně síly a především pevný postoj a obezřetnost při chůzi, abychom se nesmekli a kočárek nezamířil samovolně zpět do údolí. I zde se vyplatí použití nosítka, již pro pocit větší bezpečnosti. Obezřetnost bude též namístě s ohledem na možnou kolizi s případným cyklistou - sebevrahem, který se proti nám může vyřítit zpoza houští. Zhruba po kilometru plného úsilí končí les a my pokračujeme pěšinou po louce, stále vzhůru, avšak ve sklonu o poznání mírnějším. Stále po modré dojdeme na polní cestu, která nás provede pod dráty vysokého napětí až na vrchol před obec Třebotov, odkud je poměrně neotřelý výhled na jihozápadní část Prahy. V obci Třebotov je restaurace, kde je možné zbavit se hladu či žízně, kdo je příliš unaven, může zde výlet zakončit a využít příměstský autobus č. 313 k dopravě do Radotína nebo Černošic (ve všední dny též linku 309). Naše trasa však pokračuje dál, stále po modré, která však je v obci vedena trošku chaoticky. Nejsnadnější je, nechat se dovést na hlavní ulici, která se vcelku nápaditě jmenuje Hlavní, na ní se dát vpravo a dojít tesně před fotbalové hřiště po levé straně. Zde odbočíme vlevo na cestu, která nás zavede do listnatého lesa. Držíme se stále modré značky a pokud narazíme na dvojí značení, nesmíme zahnout vlevo, neboť bychom vyšli opět na začátku Třebotova. Vstupů do lesa je z Hlavní ulice totiž více a snad každý je označený modrou, což nám v důsledku vytváří jakousi "nekonečnou smyčku". Po chvíli se k naší trase připojí zelená turistická značka, která nás dovede až do cíle. Pohodlnou lesní cestou přejdeme vrchol Kulivé hory a pokračujeme stále s kopce až na sympatickou louku, na jejímž okraji se krčí několik chat. Je zde i rozcestí, naše zelená trasa je však značena velice obstojně, že zabloudit prakticky nelze. Postupně nás zavede opět do lesa, na okraj další louky a znovu lesem až se přehoupneme přes horizont a pokračujeme okolo miniaturního divokého lůmku s oranžovým pískem v poměrně prudkém klesání do obce Černošice. Cestou se nám ještě nabídne hezký výhled mezerou mezi stromy na klikatý tok řeky Berounky hluboko pod námi. Lesní cesta vyústí u prvních domů na asfaltovou ulici, na první křižovatce zahneme vlevo a stále strmě klesáme ke kostelíku a následně až do cíle, na železniční zastávku v Černošicích. Odsud nás odveze vlak zpátky do Prahy - je zde i několik možností občerstvení.

Mapka výletu - trasa je obtažena světle modrou barvou

Popisovaná trasa je opravdu náročnější na fyzičku, ale také na trpělivost při manévrování s kočárkem. Ten by měl být určitě co nejvíce vhodný do terénu, tedy s výše položeným podvozkem (vyšší světlostí), kolečky většího průměru se širokými pneumatikami, nejlépe nafukovacími. Délka trasy je cca 8 km, na její zvládnutí počítejme raději s dobrými čtyřmi hodinami chůze (s ohledem na terén a případné přestávky k odpočinku). Na nohy vezměte raději pevné kotníkové turistické botky, v sušším období lze zvládnout i v běžných botaskách. Právě suché období bude nejvhodnějším pro tento výlet, neboť brzy z jara či po deštích jsou v první polovině trasy voda s blátem prakticky všudypřítomné. S sebou se určitě hodí lahev s vodou a pláštěnka na kočár, popř. náhradní suché ponožky.

Mírným extrémům zdar!

Poškozená lávka a brod přes Radotínský potok

Pěšinka uprostřed zelené džungle

Krátký brodivý úsek vpravo u břehu - pohled z lávky

Odbočka od Kalinova mlýna - pohled na brod a lávku

Cesta vzhůru lesem

Milosrdná pěšinka po výstupu z lesa - závěr stoupání

Pohodlná cesta od Kulivé hory a Třebotova

Začátek klesání do Černošic, vlevo minipískovna

Výhled mezi stromy na meandr Berounky