Re: Dědictví jako jablko sváru?

Žženo, jenže dost často není majetek takový, že dejme tomu je počet odpovídajících nemovitostí podle počtu dětí.
A třeba s těmi nápady rodičů - ono je to dost často závislé na tom, jak je které dítě vyčůrané už za života, babička tohle, babičko tamto, to víte, my potřebujeme atd. A ten starý člověk je snadno ovlivnitelný, podívejte se, jak starý člověk v klidu pustí do bytu naprosto cizího člověka s tím, že byl takový milý a podepíše mu cokoli, co mu předloží.
Třeba tchýňka měla bezva nápad a jsem celkem ráda, že se nám s ním svěřila. Že svůj byt přepíše na jednu vnučku, protože ona říkala, že bys tam ráda bydlela. Já chvíli zírala, protože byt je fakt malý a naivně říkám - aha, vy tu budete bydlet spolu? A ona - ne, jen ona, já půjdu bydlet k vám, protože jste povinni se o mně postarat, vnučka to říkala a její otec /manželův bratr/ taky říkal, že to bude nejlepší řešení. Já myslela, že padnu.
Zapomněla jsem na veškerý tanečky a tvrdě řekla - no tak to máte blbý, protože v takovém případě se musíte spolehnout na pomoc toho, komu ten byt přepíšete, tedy na vnučku, případně na jejího otce - pak je to OK, ale s tím, že si vás k sobě vezmeme, nepočítejte. Mně by to fakt bylo jedno, ať ten byt na ni přepíše, pokud se o ni budou starat. Ale vzhledem k tomu, že návštěvy ustaly v okamžiku, kdy řekla, že my s tím řešením nesouhlasíme, tak jsem si celkem jistá, že starat by se nechtěli. Přitom ten byt je to jediný, co má a co může i prodat v případě, že by potřebovala extra péči a z těchto peněz pak může tu péči hradit, ať už bude u kohokoli.