Re: Dědictví jako jablko sváru?

Liliano,

"Jen nechápe proč by se lidi co maj (údajně) nadstandardní vztahy museli nutn rozhádat o dědictví, pokud je rodiče nerozdělí za života.
No a jak vyplývá i z této diskuze, ano to rozdělení předem tomu rozhádání nezabrání, protože komu mamon ten mozek zatemní, tak se rozhádá, ať už dědí po nebo před smrtí rodičů.

A proč se to tak nějak automaticky předpokládá že k tomu dojde. Nebo že se nerozhádají jen ti, kteří buď nic v rodině nemají, anebo ti skomní co jim na penězích nezáleží."

Děkuji, přesně toto jsem měla na mysli.

Znovu opakuji, že se nejedná o to, že bych netušila, že to ti lidi dělají, ale zajímá mě, PROČ to dělají, když z mého pohledu to má podstatně víc nevýhod než výhod a je to značně krátkozraké.

A taky by mě ještě zajímalo, proč mají ti samí lidé, kteří na takové chování žehrají, potřebu skoro vynadat někomu, kdo se nad tím pozastaví. Nevadí mi to osobně, ale zajímá mě to jako fenomén. Proč když řeknu, že se takovýmu jednání divím, protože mi připadá, že se tím mnohem víc ztratí než získá, tak je občas reakce, že JÁ jsem naivní a divná. Přitom si myslím, že kdyby obě strany byly takto "naivní a divný", tak by se v pohodě shodly i ohledně toho majetku a neměly by vztahy podělaný do smrti, na což tady spousta lidí trpce žehrá a pohlíží jako na velkou životní ránu.