Re: Dědictví jako jablko sváru?

Kudlo, někdy se ty vztahy nepovedou a můžeš se kvůli tomu stavět na hlavu jak chceš. A pokud vztahy nejsou extra dobré, tak si říkáš, proč být velkorysý. Proč se vzdát svého podílu v dědictví, když víš, že nikdo jiný ti z rodiny nebo od sourozenců nepomůže? Pak přicházejí na řadu peníze, které na tu "pomoc" můžeš použít.
A taky ve dvaceti, třiceti je člověk zdravej a tak nějak rozjíždí svůj život. Takže je logické, že nepřemýšlí nad rodinným majetkem, kolik by to tak mohlo stát. Zatímco, když je mu 50+ a pochová své rodiče, tak ty peníze začne řešit... protože už je jasněji vidět, na co v jakém horizontu vydělá či nevydělá. Jakým způsobem se bude moci zabezpečit na důchod atd.
V diskuzi jsou kritizováni přivdané a přiženění, že kecají do dědictví. Já to jako problém nevidím, protože mnohdy je to jediný člověk, co bojuje za svou novou rodinu a je třeba schopen reagovat na láskyplnou manipulaci. A se členy rodiny se manipuluje mnohem snadněji než se snachou či zetěm... Viz nářky: "přece bys nechtěl, aby tvůj sourozenec měl hypotéku na to, aby tě vyplatil... a ty máš lepší bydlení, tak mu ten celý dům nech..."