Re: Dědictví jako jablko sváru?

"Mas myslim 2 syny? Tak jednomu nechej jeho vlastni pokoj a tomu druhemu vyclen misto nekde v rozku za lednickou. Pak tomu prvnimu dej kapesne a tomu druhemu rekni, ze zadny nepotrebuje. A uvidis jak spolu budou krasne vychazet. "Ironie" a to i v pripade, ze je ten druhej skromnej a prejicnej."

No ale takto to přece postaveno nebylo, respektive já jsem to tak rozhodně nestavěla. Pořád se nebavíme o rodině s defektníma vztahama, ale s nadstandardně dobrýma (u těch defektních by asi nebylo o čem se bavit ve smyslu, že se vztahy pokazej).

A pokud jsou teda v tý rodině vztahy dobrý, tak bych

- nepředpokládala, že rodiče dají jednomu všecko a druhýmu nic, aniž by to mělo nějakej zcela zjevnej důvod
- i kdyby rodičům ruplo takto v kouli a ti sourozenci měli nadstandardní vztahy, tak je tak nemyslitelný, že by ten s tím kapesným sám cítil, že to není spravedlivý, a s bráchou se rozdělil? (paralela u dědictví - když rodiče an starý kolena zmagořej a odkážou barák jen jemu samotnýmu, aniž by se na něm nebo na péči o ně nějak významně podílel, a on má skutečně s bratrem nadstandardní vztahy, jak tvrdí, tak co mu brání říct si "rodiče udělali toto, pro mě je to nepochopitelný, myslím, že by si brácha půlku zasloužil a dám mu ji"?

Znovu opakuji, že se bavíme o VELMI DOBRÝCH vztazích mezi těmi sourozenci (jak tu padlo, že takové jsou). Pokud to stojí za prd i bez toho, tak je to asi jedno (i když fér by bylo rozdělit se i tak, pokud pozitivně vím, že jsem do toho nijak významně neinvestovala a že bratr rodiče třeba nemlátil nebo tak něco).

Prostě když chci mít s tebou dobrý vztahy, tak tě přece nemůžu ošidit, ne?