Re: Dědictví jako jablko sváru?

"Kudlo, až budeš majetná a za vodou, tak budeš mluvit jinak. V podstatě si to asi neumíš představit, ale už víš, jak a co je v té situaci správné dělat. Hm, zajímavé. Každý hádá podle své planety, že? "

Tragiko,

neuraž se, ale není mi úplně jasný, co jsi tím chtěla říct, můžeš to nějak blíž rozvést?

Já jsem myslela situaci, kdy ti lidi neuměj s tím majetkem nakládat a místo aby ho použili jakkoli k tomu, aby se měli, cítili líp, tak se naopak skrze něj cítěj mnohem hůř (protože se naštvou na sourozence/otce/matku a do smrti mutýrujou, jak je ten druhej podtrh a ošidil).

Přijde ti to skutečně jako něco žádoucího nebo nevyhnutelnýho? A sama jsi říkala, že po sobě nehodláš žádný dědictví zanechat, jak se to srovnává s tím, cos říkala v příspěvku, na který reaguji?