Re: Dědictví jako jablko sváru?

Val - s těmi dětmi mi to připomnělo.
U nás naši se pořád ohánějí pravidly - akorát že ta pravidla se mění podle toho, jak se chce a hodí.
A to bylo třeba s vánoci - k jiným příležitostem se dárky nedávají.
Já jsem nejstarší.
když jsem se vdala a narodila se mi dcera, tak na vánoce - to je tvoje dítě, nemůžeme suplovat tvou péči, musíme se starat o děti, co máme doma a navíc, máš manžela - takže jsem ze systému vypadla já a dcera. Říkala jsem si - no jo, mají to tak nastavený, jejich věc.
Když se mé sestře narodilo dítě za svobodna - tak se změnila pravidla - já byla pořád mimo, protože jsem přece nepatřila do rodiny /byla jsem vdaná/, takže opět nic, ale sestra byla svobodná, tedy dítě a o to se musíme starat. Ale obdarovali její dítě a tudíž i to moje, ale i ji - bylo to přece jejich dítě.
Pak se mé sestře narodilo další dítě - pravidlo se změnilo takto - už jste dospělí, my obdarováváme děti, tedy každý dítě - naši dávali peníze, tudíž každýmu z dětí stejnou částku.
Pak se narodilo mně druhý dítě, sestra měla taktéž dvě, bratr žádné, ale žil s přítelkyní - každýmu z vnoučat dali stejnou částku a bratrovi taktéž stejnou s tím, že není jeho vina, že nemá žádný dítě a jak by k tomu přišel.
Pak se mi narodilo další dítě - pravidla - nebudeme přece obdarovávat své děti podle počtu vnoučat, každé naše dítě má právo na stejnou částku.
Mně to teda nevadí, akorát to dobře ilustruje to, jak se dá přizpůsobit obrazu svému cokoli a tvrdit - my jsme spravedliví a lpíme na pravidlech