Re: Jaká varianta je lepší na nižším stupni-dobrý učitel,ale horší kolektiv,nebo naopak?

Jo a ještě takový můj poznatek, který ale jen potvrzuje, proč je třeba Montessori nevhodná pro děti s ADHD....pro tyto děti je frontální výuka a sezení v lavicích (ale nutně s možností relaxace a protažení, tedy sem tam se projít, něco podat, přinést, rozdat...) vhodný způsob výuky. Bylo mi to dost proti mysli, ale teprve když jsem to přijala a většina výuky oprvadu probíhala v lavicích, tyhle děti se zklidnily. Potřebují řád, pevné místo, stabilní program, stereotypy....Nesmí se dělat celou hodinu totéž, ale když se střídají činnosti (ale zase ne moc často) a je tam ta možnost se projít (já mám třeba na katedře kapesníky, tak si chodí pro kapesník, pak ke koši, pak do lavice), tak jsou mnohem klidnější a výsledky jejich práce jsou lepší, než když je "vypustím" z lavic....ale je fakt, že já měla ve třídě těch dětí s ADHD víc, než je obvyklé, takže jsem toho musela pro ně přizpůsobovat hodně....
Dělali jsme i skupinové činnosti a tak, ale tam bylo hodně nutné dohlédnout, aby se nedostaly k sobě do skupiny, a pak jsme i ve dvou měly co dělat to ukočírovat....a že byli zvyklí od první třídy.....jak se za ty tři roky zlepšovala jejich schopnost komunikace a spolupráce ve skupině, tak se zlepšovala i jejich schopnost vymýšlet a realizovat možné i nemožné....

Jinak děti s ADHD jsou prostě nejvíc vyčerpávající. Přitom většina z nich je skvělá v tom smyslu, že má neuvěřitelné a podnětné nápady, kdyby člověk neměl k nim ještě 20 dalších dětí, tak mě by ve většině případů hrozně bavilo sledovat realizaci těch jejich nápadů...třeba co ti "moji" kluci dokážou postavit za stavby....problém je pouze to, že to realizují v době, kdy je nutné dělat něco úplně jiného, případně člověk musí řešit bezpečnost (když do toho zapojí vodu nebo nějaký střílecí mechanismus)....

A ano, ti nejdivočejší k sobě nejvíc tíhnou. Jsou ale i mezi nimi rozdíly, mám tam dva hodně naprůměrné, takže ti spolu "jedou" ve vynálezech...pak dva takové chytré, ale vzhledem k povahám v učení spíše průměrné, tak ti jsou nejvíc upovídaní....no a dva jsou prostě hlavně divocí a proti těm zbylým čtyřem ještě jakoby "malí kluci", co je ze všeho nejvíc baví si hrát a blbnout a zábavy ze školky....

K nim samozřejmě dalších několik hodně specifických dětí, třeba dva hodně výbušní a snadno vyprovokovatelní kluci, jeden citově deprivovaný, druhý má sklony k depresím, úzkosti....pak dítě školně nezralé, co si svůj hendikep táhne třetí rok a odráží se to v motivaci k práci, pak dítě s vývojovou dysfázií, dítě nově přistěhované, u kterého nikdo 3 roky neřešil jeho obtíže v učení (učitelka prý rodičům říkala, že je to v pohodě....jak může být v pohodě dítě, které se mnou půl hodinu bez problémů počítá dělení se zbykem, přinese ještě z domova další příklady, které si samo spočítalo, a za hodinu vůbec neví, co má s takovým příkladem dělat a to samé se mu děje s čímkoliv....plete si 118 a 180, 116 a 160....). Další dvě děti se specifickými obtížemi v matematice, minimálně dvě děti nadanější, které by potřebovaly mnohem vyšší tempo, no a zbytek tedy takový ten "průměr"...děti v něčem šikovnější, v něčem méně, většinou hodné a pracovité, co by prostě jen chtěly, aby si z toho přiděleného času taky mohly trošku urvat pro sebe....

Pak mi ještě dva ADHD z vyššího ročníku chodí na kroužek...oba neuvěřitelně chytří. Jenže ten jeden si hrozně nerozumí s tužkou, odmítá psát, cokoliv...takže vysvědčení nebude nic moc, ale na kroužku to až tak nevadí, on většinu z toho, co i já si musím rozepsat, prostě vidí a vyřeší v hlavě....ten druhý je syn kolegyně, tak ho znám blíž, a to je dítě neuvěřitelně hodné, citlivé, s neuvěřitelnými znalostmi z oblasti biologie....a bez ohledu na to, že mám tyhle dva kluky dost ráda, tak po té hodině kroužku jsem byla leckdy ráda, že končíme....protože to náročné je, ne že ne...

A zase ta kolegyně, co má toho syna s ADHD, takže to má doma, plus také ve třídě má pár dětí ne úplně standardních, tak v pátek na výletě nějak neustála ty "moje" kluky...a to byli jen tři....