znám

maminku, která má děti od sebe o 11 měsíců. Říkala, že ze začátku to byl opravdu záhul (je fakt, že měla jen dvě takové, ale zase ještě v té době stavěli barák) a že kolikrát brečela...ale když děti dorostly do věku, že už si spolu mohli hrát, tak zase ocenila, že s nimi byla polovina práce, protože si vystačili spolu. No a dneska jsou z nich nejlepší kámoši...
Jinak se nenech znervóznit, on člověk vždycky zvládne to, co musí. Tak holt nebudeš mít vždycky uklizeno, vždycky navařeno... no a co, bóže. Těš se na mimi, je to radost.