Re: Vždyť je to krásný!

Je to krásný, ale záleží to na temperamentu a povaze dětí. Já jsem do dvou let mladšího syna nevěděla o světě. Proto opravdu doporučuji se zajímat o kohokoli, kdo může výpomoci. Když jsem kojila mladšího, tak starší se válel v záchvatu vzteku na zemi, třeba i o půlnoci. Je nutné si stanovit, co je důležitější, hlavně přežít. Dívky školou povinné se strašně rády starají o malé děti a malá finanční odměna je motivuje si najít čas. Já tak přežila dva roky. Dívka k nám stále docházá, je mi pouze výpomocí a za mé přítomnosti si s chlapci hraje nebo si hrají před domem. Je to moc velká pomoc a může říci, že je lepší než babička, tedy moje matka. Myslím si, že je normální mít takto děti po sobě nebo více let po sobě, já jsem spokojená, jak se nám to povedlo, byla jsem mladší a měla na to sílu. teď už bych ji neměla.