Takových případů je hodně

Milá Fa,
moje sestra se narodila v lednu 75, já v únoru 76 a brácha v listopadu 77. Máma jezdila tedy do porodnice každý rok! To všechno stihla do svých 22 let. Tehdy nebyly žádná papírové pleny, v našem domku se topilo v kamnech uhlím, voda se ohřívala v hrnci a hotové jídlo pro děti se prostě neprodávalo. Aby toho nebylo málo, tak táta ještě studoval VŠ a bydlel na koleji a pak šel rovnou na vojnu. Takže máma na to všechno byla sama. Máme fotku, kde jsme všichni tři na jednom kočáru (dnešní kočáry by to asi nevydržely..). Potom jsme se přestěhovali do Prahy a naši si pořídili ještě jednoho bráchu. Všichni kolem si ťukali na čelo, ale já si myslím, že to je každýho věc. Pamatuju si, že teda máma byla občas trošku hysterická, ale všichni jsme to přežili ve zdraví.
Určitě to zvládneš a bude to dobré i pro děti. Já jsem dneska rozhodně moc ráda, že mám tolik sourozenců. Hodně štěstí.