Zkušenosti mé maminky

Můj bratr se narodil v červnu, já následující rok v září, takže hodně podobná situace a ač jsme o tom nikdy nemluvily, pravděpodobně jsem nebyla plánovaná, ale určitě chtěná. Tanínkovi se narodila po dvou klukách dcera a byl náležitě pyšný
Pro mamku to bylo velmi náročné, nikdy to neskrývala, ale zase povídala, že u toho třetího to prostě člověk spoustu věcí moc neřeší, finančně to není také taková hrůza, protože jsem podědila téměř vše.
Odměnila jsem se jim naprostou spokojeností se vším, prý jsem byla naprosto usměvavé a klidné miminko a až teď, když mám dcerku a vidím jak je hodná, si dokážu její slova představit. Takže hlavu vhzrůru, vše bude OK (já se naopak děsím toho, že jsem se teď namlsala hodné holčičky a to další bude drakoušek ).
Ale já osobně bych nikdy neměnila. Bráchové mě sice občas nenáviděli, protože jsem jim lezla do všeho, ale pamatuju si, jak jsme se s mladším bráchou dlouho koupali ve vaně a starší nám u vany dělal opičky a jak jsme blbnuli ve třech, pokojík vzhůru nohama, ale my hrozně spokojení. Nikdo nikdy nevěděl kdo se spolčí s tím druhým a bude "útočit". Byla to hrozná sranda.
Nakonec se našim povedlo neplánovaně přivést na svět za pár let ještě bráchu. To byla opravdu rarita, no představte si, oni budou mít 4 děti. Dokonce mě zastavovali sousedi a ptali se, jestli to opravdu maminka myslí vážně a miminko si nechá.. tenkrát jsem to nechápala, ale dnes jim nemůžu přijít na jméno.. :-( Takhle útočit na mamku přes nás!