moje dětství

Já to nezažila jako maminka, ale jako dcera.
Narodila jsem se já, rok a dva měsíce po mně brácha. Po něm rok a půl ségra E., po ní rok a 3 měsíce ségra Z. a po ní rok a půl ségra P.
Během 5,5 roku 5 dětí. U bráchy se mamka prý těšila, pač jí to mrňavé miminko připadalo rozkošné. Prý ale moc netušila, že mít dvě miminka už nebude tak super... Další mimi čekala, když byl taťka na vojně (a když o tom mluvila, tak brečela....). Pak si říkala, že by měli začít plánovat, a během toho "říkání si" přibily dvě holčičky.
Podotýkám, že interupce nepřicházela v úvahu z přesvědčení.

Jednoduché to určitě nebylo... Naši (dá se říct) měli i tak dost aktivit a byli spíš pro dodržování zásad, než pro vztahy. Asi se to nanás trochu podepsalo, neměli na nás tolik času, i díky "zatížení" ze svých ne ideálních rodin ani moc neuměli s námi vztah mít... ale já jsem děsně ráda.
Teď když už jsem z baráku, mám super vztah s bráchou, což bylo dříve nemyslitelné. Pak mám taky super vztah se ségrou Z., to tak bylo vždycky.

Jo a sama chci tak těch 5 dětí, ALE S VĚTŠÍMI ROZESTUPY!!! A tají se mi dech, když slyším, že ta a ta má 6, 7 dětí - to je přece úžasný...!
Někde jsem slyšela, že mamky se děsily dvou dětí, ale tři pak byly v pohodě. Neboj, to se dá zvládnout...